V textu už je to horší. Kromě didaktické neobratnosti se autorovi navíc nedaří oprostit se od nietzscheovského básnění, což výklad silně poznamenává. Pokud si budu chtít přečíst nesrozumitelné poetické filozofování, budu číst přímo originál a ne jeho napodobeninu, v níž navíc nerozeznám, co jsou citace a co stylizace. Jako například v závěru kapitoly o kultuře:

„Z toho plyne nutnost návratu skutečného významu kultury. Ten tkví ve velkém životě ducha těch, kteří jsou chladní, odloučení a přitakávají životu, kráčejí mimo vyšlapané cesty, mimo stíny, které vrhá touha po mstě do slunce života.“ (Str. 53)

Pochopitelně jsou tam i světlejší výjimky, například kapitola o Schopenhauerovi, kde vysvítá, proč se s ním Nietzsche myšlenkově rozešel: „Proč chtít skoncovat se životem a s iluzí? Není to také iluze? Protože k čemu je dobré chtít se osvobodit od života, když už pak není žádný život?“ (str. 45)

Nebo Kritika státu, společnosti založené na strachu a nenávisti: „Politika až do dnešních dnů vždy organizovala kolektivní slabost a používala ji k nastolení své moci. Proto je tak násilnická a tvrdá a proto se věci tak často nedaří. Až bude politika založena na samotě, bude mít lidské společenství budoucnost.“ (Str. 49)

Jenže to je málo. Nakonec si tu doporučovanou Koubovu monografii přece jen budu muset pořídit...

Nakladatelství KMa (Levné knihy), 2009, ISBN 978-80-7309-677-9