„Anarchie je politická teorie, jež žádá definitivní odstranění jakékoliv formy autority a která si přeje skoncovat s vykořisťováním člověka člověkem.“ (str. 6)
Že by zavládl chaos? Prý ne, „absence vlády - tedy útlaku - má umožnit lidem nalézt svou svobodu a organizovat společnost jinak, než jak ukládá stát“ (str. 7). Organizace by měla být na základě rovnosti, svobodného sdružení osob, sdílených zdrojů a především na vzájemné pomoci a solidaritě.
Zatímco u dílu Rozumět malířství z edice Malá moderní encyklopedie můžete zcela správně váhat, tady chybu neuděláte. „Anarchismus, příběh revolty“ splňuje všechno, co od malé encyklopedie očekávám. Je stručný, jasný, přehledný a především zajímavý. Snad jediná výtka - možná až přílišná orientace na Francii. Bohužel nedokážu posoudit, jestli je to frankocentrismus, nebo měli ve Francii významných anarchistů tolik. Naštěstí autor nezapomíná ani na ostatní státy.
A o čem se tedy dozvíte? Je toho dost - definice anarchismu, velcí teoretikové (Max Stirner, Pierre-Joseph Proudhon, Michail Bakunin, Petr Kropotkin - anarchokomunismus, Lev Tolstoj - náboženský anarchismus), první kroky anarchistů (odmítání marxismu, teroristické akce, revoluce) a samozřejmě konfrontace s dějinami. Zajímavá je určitě pařížská komuna, pokusy ve Španělsku nebo americká dramata. V nějakém výběru melodií Ennia Morricona, mistra filmové hudby, jsem slyšel píseň Sacco and Vanzetti. Teď už konečně vím, kdo to byl.
Následují další kapitoly, podpora umělců, odvozená hnutí, odpor proti globalizaci aj. Neměl bych zapomenout ani na bibliografii - překladatel nebo editor zde vyjmenoval snad vše, co od anarchistů nebo o nich v češtině vyšlo.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.