Oheň
Musel to být tenkrát obrovský objev, když lidé přišli na to, jak oheň získat. Od té doby se stal nepostradatelným pomocníkem, průvodcem a ochráncem, ale i hrozbou. Dával teplo a světlo, upravoval jídlo a označoval domov. Byl tak všudypřítomným, že se nám nesmazatelně vryl do podvědomí.
Dnes už na ohni jídlo nepřipravujeme, v našich "jeskyních" nás nehřeje, alespoň ne přímo, světlo nám obstarává jiné kouzlo, ale přesto v nás oheň doutná a táhne nás k sobě. Grilujeme nebo opékáme na zahradách, zapalujeme svíčky... Troufám si tvrdit, že jej potřebujeme; ne pro tělo, ne pro jeho užitečnost, ale pro svou duši.
A když pak sedíme uprostřed noci u ohniště, hledíme na plameny olizující dřevo, nahříváme se a pozorujeme jiskry vyletující vzhůru, pak vnitřně cítíme, že takhle je to správně. Že je svět zase v pořádku - aspoň na chvilku.
Komentáře: vstup do diskuze
Kategorie článku: duše
Navigace:
- Předchozí - Kresba - bez jména 6
- Další - Claude Faber: Anarchismus
Informace
Kontakt
- wu@wuwej.net
- Mastodon: @wuwej
Google search
Kategorie
- architektura
- citáty
- deník
- doprava
- duše
- ekonomie
- filozofie
- historie
- hudba
- knihy
- komiksy
- kultura
- labužník
- mastodon
- média
- nože
- o blogu
- od čtenáře
- odkazy
- politika
- počítače
- praktické
- produktivita
- příroda
- recyčlánky
- sociologie
- telefony
- tvorba
- výběr z blogu
- výběr z knih
- výzkumy
- věda
- čaj
- čeština
- školství
Archiv
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.