Další kousek z řady Malá moderní encyklopedie. Po vynikajícím Anarchismu a ve výsledku ucházejícím Rozumět malířství jsem se podíval na Antické filozofy a ti... za moc nestojí. Obávám se, že autor svým výkladem vkládá víc než je vhodné. Snaží se každého z uvedených redukovat na jednu hlavní myšlenku tak, aby zapadal do jeho pojetí vývoje a následností, a to jednak na úkor srozumitelnosti, jednak s drastickým zjednodušením. Zjednodušení by se dalo pochopit, je dané rozsahem knihy (spíše brožury), ale ta srozumitelnost... Vždyť pochopitelní byli jen Platon, Epikuros a Epiktetos. A počítám, že Platon jen proto, že jsem od něj a o něm už leccos četl. To je na encyklopedii skutečně málo.

„Cílem Epikura nebylo dát průchod svému potěšení, ale ovládat ho. (...) Chceme-li se vysvobodit z tohoto stavu, v němž člověk žije nešťastný, protože je pro své slasti neustále závislý na vnějším světě, je důležité opustit tento imaginární život a vrátit se reálnému životu. Tento skutečný život má příležitostně tři charakteristické rysy. První spočívá v přítomné době. Jelikož žít v neskutečnu spočívá v litování minulosti a obavách z budoucnosti, (...), je důležité, chceme-li se osvobodit, naučit se žít v přítomnosti. Žít v přítomnosti, a to je druhý rys reálného života, spočívá v tom, spokojit se s tím, co máme, a s tím, čím jsme. Odtud uskutečnění harmonického vedení života pomocí míru uzavřeného s přítomností. To zároveň spočívá, a to je třetí rys, v žití podle těla, jako tělo mezi těly, a v uvědomění si, že neexistuje nic jiného.“ (Epikuros a štěstí, str. 46)