Do dalšího Asterixe už se mi po zklamání ze sborníku Asterix XXV-XXVIII, který spískal Uderzo, moc nechtělo. Takže jsem si ani nevšiml, že jsem se v těch X a I přepočítal a celou jednu knihu přeskočil! A dlouho jsem to nepostřehl, protože hned první příběh, Nebe mu padá na hlavu, byl vysloveně špatný a přesně zapadl do mého očekávání.
Asterix s Obelixem zjistí, že všechno živé kolem jaksi ztuhlo, jako by se zastavil čas. Tedy kromě druida, který právě dovařil kouzelný nápoj a ochutnával ho. Zdá se, že lektvar funguje jako protijed – ale proti čemu? To se ukáže hned vzápětí, když se nad vesnici snese obří zlatá koule a z ní se vynoří … mimozemšťan. Má s sebou sluhy supermany, pardon, superklony, a přiletěl upozornit, že galskou superzbraň budou chtít získat nagmové, což je druhá rasa mimozemšťanů, ta zlá. A pak se všemožně perou, až dostanou za vyučenou.
To bylo úplné narušení konzistence celého světa, navíc uhozené.
Otvírákovy poznámky k dílu 33: Nebe mu padá na hlavu
Myslel jsem, že horší než mimozemšťané už to být nemůže, ale mýlil jsem se. U příležitosti padesáti let komiksu nejdřív Uderzo nakreslí čtyři stránky postavené na zestárlých hrdinech a jejich potížích, pak se tam nakreslí sám, a když příběh posadí zase do správného času, rozjede se série zběsilých nápadů – dvě stránky úborů (Obelix v průběhu časů), přicházející blahopřání (Obelix se učí číst), rentgen po galsku, kresba Obelixe od da Vinciho, osm stránek cestovního průvodce, dárkové písně od barda, dámy vybírají ženu pro Asterixe, divadlo, socha Obelix podle Rodina, malba Galů podle Delacroixe, Asterix podle Arcimbolda.
Vlastně cokoliv – jen příběh ne.
Otvírákovy poznámky k dílu 34: Narozeniny Asterixe a Obelixe – Zlatá kniha
Tady ovšem příběh napsal Jean-Yves Ferri a nakreslil Didier Conrad, takže skýtal jistou naději. V zimě Asterix s Obelixem najdou na pobřeží kus ledu se zamrzlým bojovníkem. Když rozmrzne, ukáže se, že nemůže mluvit. Nakonec se ale přece jen nějak dorozumí a doprovázen našimi Galy vyrazí do severní Kaledonie získat zpátky velení, svou vesnici i svoji budoucí ženu. Nejrůznější klany a jejich války, jezerní příšery, a do toho pochopitelně spiknutí s Římany. Ano, tohle je opět tradiční příběh, konečně.
Otvírákovy poznámky k dílu 35: Asterix u Piktů
Caesar sepsal zápisky o válce galské, včetně svitku o neúspěších – to mu ale jeho nakladatel rozmluvil, a tak byly všechny kopie zabaveny. Jeden z otroků, Bigdatha, však unikl i se svitkem, ze solidarity s galským lidem odmítl cenzuru a svitek předal galskému aktivistovi Investigatixovi. Ten se dostal až do naší vesničky a když se vyjasnilo, jak důležitý svitek je, druid jej poslal „zapsat“ do živé paměti, tedy k druidovi Archeopterixovi do Karnutského lesa, který se ho naučí nazpamět. A protože se svitek snaží nakladatel získat, není o zápletky nouze.
Otvírákovy poznámky k dílu 36: Caesarův papyrus
Díky výměně scénáristy i kreslíře se ze zoufalých experimentů staly zase klasické příběhy; druhá polovina knihy je výborná. No a tu první můžete přeskočit, že?
Odkazy:
GOSCINNY, René, UDERZO, Albert. Asterix XXXIII-XXXVI. Praha: Egmont, 2021. ISBN 978-80-252-2913-2.




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.