„Kde je ta kočka?“ „Cože?“ opáčil Lister. „Kde je ta kočka?“ opakovala Kapitánka. „Jaká kočka?“ „Zeptám se vás naposled,“ řekla a konečně vzhlédla: „Kde je ta kočka?“ „Rád bych si to vyjasnil,“ řekl Lister. „Vy si myslíte, že vím něco o nějaké kočce, ano?“ „Nesnažte se dělat chytrého.“ Kapitánka se už usmívala vzteky. „Kde je?“ „Nevím, o čem to mluvíte.“ „Listere, jste nejen hloupý, že přinesete na palubu zvíře, které neprošlo karanténou. Nejen to,“ odmlčela se, „vy se s tou kočkou vyfotíte a pošlete film na vyvolání do lodní laboratoře. Takže naposled: Kde je ta kočka?“ „Jaká kočka?“ „Tahle,“ zařvala a strčila fotografii Listerovi před obličej. „Tahle zpropadená kočka!“ Lister pohlédl na fotografii, na níž seděl v místnosti, která byla nepochybně jeho přespávací buňkou, a držel na klíně nezpochybnitelné černé koťátko. „Jo tahle kočka.“ (Str. 60)

A všude byl prach. Podivné hromádky bílého prášku, náhodně se povalující na nejrůznějších místech. „Kde jsou všichni?“ Holly promítl svou tvář na podlahu kousek před Listerem. „Jsou mrtví, Dave,“ řekl vážným tónem. „Kdo?“ zeptal se Lister nepřítomně. Holly co nejšetrněji odpověděl: „Všichni, Dave.“ „Cože?“ usmál se Lister. „Všichni jsou mrtví, Dave.“ „Cože? Všichni?“ „Ano. Všichni jsou mrtví, Dave.“ „Cože? Petersen?“ „Ano. Všichni jsou mrtví. Úplně všichni jsou mrtví, Dave.“ „Burroughs?“ Holly si povzdychl: „Všichni jsou mrtví, Dave.“ „Selby?“ „Ano.“ „Chen ale ne?“ „I Karel Gott!“ vyštěkl Holly. „Chen, ano! Všichni. Všichni jsou mrtví, Dave.“ „I Kapitánka?“ „ANO! VŠICHNI.“ Lister si začal v chodbě pohvizdovat. Tik v levé tváři mu protahoval obličej do krátkých úsměvů. Chtělo se mu smát. Všichni jsou mrtví. Proč se mu chtělo smát? Ne, všichni přece nemohou být mrtví. Všichni ne. Ne doslova všichni. „Co třeba Rimmer?“ „JE MRTVÝ, DAVE. VŠICHNI JSOU MRTVÍ. VŠICHNI JSOU MRTVÍ, DAVE. DAVE, VŠICHNI JSOU MRTVÍ.“ Holly vyzkoušel všechny možné permutace oněch čtyř slov s nejrůznější modulací hlasu a zakončil variantou: „MRTVÍ, DAVE, VŠICHNI JSOU, VŠICHNI JSOU, DAVE, MRTVÍ.“ Lister prázdným pohledem zíral neurčitým směrem a usilovně se snažil na tváři vyloudit odpovídající výraz. „Počkej,“ řekl po chvíli. „Chceš mi říct, že všichni jsou mrtví?“ Holly obrátil oči v sloup a přikývl. (Str. 68)

Bylo to příjemné připomenutí, zajímavější ale byly novinky. Třeba kočičí město na zásobovacích palubách. Je logické, že celé generace koček musely někde žít, v televizi to ale zaniká (nebo to tam vůbec nebylo?):

Tady to bylo. Před nimi se prostíralo deset kilometrů spoře osvětlených, liduprázdných chodeb. Obrovské, neuvěřitelné město. Město! Dveře od výtahu se s vrzáním otevřely a Lister s Rimmerem vstoupili na hrbolatou dlážděnou ulici. Obě strany cesty lemovala primitivní obydlí, která se podobala iglú: hromady dřeva, bez dveří. Každá měla jen úzký otvor, přibližně metr široký a necelých třicet centimetrů vysoký, vytesaný ve dvoumetrové výšce nad zemí. Lister překontroloval, jestli je baterie bazukoidu nabitá, a oba se opatrně vydali ulicí. Před nimi se táhla řada křižovatek. Pahrbky iglú se táhly do všech stran. Blikající křížek na Listerově očním štítku pulzoval intenzivněji a indikoval, že mají zabočit doprava. „Kde to jsme?“ Lister si hodil bazukoid přes rameno a vyšplhal se na jednu dřevěnou hromadu. Strčil hlavu do otvoru a zahleděl se do tmavého obydlí. „Je to svým způsobem barák. Ale malej. Tak akorát aby se tam skrčili dva dospělí lidi a koukali tou škvírou nahoře ven. Ať tady žilo cokoli, určitě to mělo rádo stísněnej prostor.“ Ve výklenku ve zdi byla malá knihovnička se šesti knihami. Lister se natáhl a tři se mu podařilo sebrat. Seskočil z dřevěné hromady dolů. Když postupně otvíral jednu knihu za druhou, Rimmer mu nakukoval přes rameno. Všechny stránky v knihách byly prázdné. Lister si hodil knihy do brašny, popadl bazukoid, znovu zkontroloval nabíjení a vydali se opět na cestu. (Str. 81)

Kniha není prostý souhrn epizod, ty jsou jednak vybrané z prvních dvou sérií, jednak zkombinované do jednoho celku, do jednoho příběhu:

• Začátek s naverbováním a odletem,
• Lister ve stázi a Rimmer způsobící katastrofu,
• objevení lodí Nova 5 s hypermoderním pohonem (a také Krytonem, pochopitelně),
• využití její holografické jednotky ke spuštění druhého Rimmera,
• oprava lodi a cesta zpět na Zem,
• Rimmer se stane nejbohatším mužem světa,
• zatímco Lister žije v kýčovitém maloměstě Bedford Falls (z filmu Život je krásný), kde je pořád Štědrý den (a příbuzná Kochanské, která jako by jí z oka vypadla).

Není tedy divu, že Lister pojme podezření, že tam něco nehraje.

Kniha je pro fanoušky seriálu skvělá, přináší známé věci, postavy i prostředí – a zároveň doplňuje novinky.

Odkazy: