„Dává to dokonale smysl. Dává to strašlivý, děsivý smysl.“ Rimmer se obořil na kroutícího se mechanoida. „Protože to znamená, že jsme mohli odletět kdykoliv. Všechno to hledání přistávacích motorů bylo naprosto zbytečné. Jakmile odstartujeme, vytrhnou se ze země a samy se začnou instalovat zpátky k raketě.“

Lister zavrtěl hlavou. „Ty tou svojí kebulí pořád ještě nedokážeš pochopit, jak to tady chodí. Tady nemáš žádnou volbu v tom, co uděláš, protože jsi to už udělal. Ty jenom odděláváš věci, který jsi už udělal. Jasný?“

„Nepokoušej se mě zmást celou tou lacině efektní zpátečně filosofickou hantýrkou. Neoddělali jsme to, protože jsme se o to ani nepokusili.“ Rimmer se výhružně zašklebil na Krytona. „A nezkusili jsme to, protože tady kapitán Shnilej mozek si to řádně nepromýšlel.“

Lister si povzdychl. Rimmer a obviňování. Těžký oříšek. „Rimmere, ty motory byly rezivý, když jsme je našli. Kryton ani nikdo jinej nemohl udělat nic pro to, aby rezivý nebyly. A do toho stavu se mohly dostat jedině za spoustu let.“

Když už se jim to konečně podaří a dorazí k Červenému trpaslíku, zjistí, že tam loď není. A začíná zoufalé hledání…

Během knihy se opět setkáme s příběhy několika epizod seriálu:

• samozřejmě Pozpátku
• Jiná dimenze (Eso Rimmer)
• Pistolníci z Apokalypsy

Zapojené jsou zase do nového celku a s jiným vyzněním, ale funguje to skvěle. Velký prostor dostali replikanti, v knize jako agonoidé s vybranými jmény jako Pjek'Na Swynje nebo Fet'Jak.

Agonoid si povzdychl: „Poslyšte, nesnesl bych pocit, abychom mezi sebou neměli jasno, takže dovolte vám co nejsrozumitelněji vysvětlit plány ohledně vaší budoucnosti. Pak se všichni můžeme s chutí pustit do programu a vyhnout se zmatkům. Nemáte žádnou naději. Nečekejte žádné milosrdenství. Nemůžete apelovat na mou lepší stránku, protože žádnou takovou nemám. Těšit se teď můžete jedině na smrt a věřte mi, že tu vyhlídku budete chovat v lásce. Ze své strany využiju veškerých svých značných schopností, abych vás udržel při životě a v soustavných mukách. Má někdo nějaký dotaz?“

Kdybych stál na začátku, přečetl bych si díly 1, 2 a tento. (Posledního člověka jakožto jinou alternativu zakončení bych klidně vynechal.)

Mor sáhl za opasek a vytáhl z pochvy mačetu. „Rozsekám tě na takový kousíčky, že červi ani nebudou muset žvýkat.“ „Ale no tak,“ začal Rimmer ustupovat od svých raněných druhů, „mě nemůžete vyděsit. Já jsem zbabělec – já se bojím pořád.“

Odkazy: