Druhý díl knižního Červeného trpaslíka jde ve svém odklonu od seriálu ještě dál. Některé zápletky jsou sice stejné jako příslušné epizody (Lepší než život, Polymorf, Pozpátku, Trosečníci, Bílá díra), ale jsou sestavené do jednoho celku, rozpracované do hloubky – a doplněné spoustou dalších příběhů. Nejprve jsme pořád ve hře, Rimmer si stvořil svět kde je nejobdivovanější a nejbohatší na světě, Lister zase svůj malý osobní ráj:

Nacházel se teď ve hře Lepší než život už téměř dva roky a nikdy si nepomyslel, že ji opustí. Bedford Falls bylo jeho osobní nirvánou. Jeho psychika stvořila městečko a jeho obyvatele na základě jeho nejoblíbenějšího filmu Život je krásný od Franka Capry, a zde chtěl strávit zbytek svých dnů. Uvědomoval si, i když nikdy o tom příliš nepřemýšlel, že LNŽ ho nakonec zabije. Jeho tělo tam venku v realitě bude postupně chátrat a nakonec umře. Ale byl připraven takový obchod uzavřít. Tady ve Hře měl všechno, po čem toužil: společenství samých dobrých lidí, své děti, malý krámek, a pak to nejlepší ze všeho, skutečnost, že se oženil s Kristinou Kochanskou. Venku v realitě nic z toho neměl a neměl ani žádnou naději, že by toho někdy mohl dosáhnout. A ještě horší bylo, že v realitě byla Kristina Kochanská mrtvá. Kristina Kochanská byla jedinou a jedinečnou dobrou věcí, která se Listerovi přihodila od chvíle, kdy se přihlásil na Červeného trpaslíka. (Str. 73)

Jenže ve Hře zůstat nemůžou, Trpaslík má trochu problém. Holly je senilní, povídá si s toustovačem:

A když se mu společně pokusí IQ zvednout, nedopadne to dobře, Holly se vypne a spolu s ním i motory lodi. A tak dál, přesný popis děje najdete na Wikipedii.

Rimmer přešel k Toustovači: „Něco mi vysvětli, chlebové trdlo: jak může vylepšený kuchyňský přístroj toho najednou tolik vědět o černých dírách?“ „Jsem vášnivý čtenář,“ odpověděl Toustovač. „Řekl ti to Holly, že? Když se mu vrátilo jeho IQ, ale dřív než se sám vypnul.“ Grilovací mřížka Toustovače celá zrudla: „Možná.“ „Nezmínil se náhodou také o tom, jak se z takové černé díry dostat?“ „Přijde na to,“ řekl Toustovač. „Na co přijde?“ „Přijde na to, jestli chcete nějaké tousty nebo ne.“ O dvacet minut později seděli v podkově řídícího centra a prožvýkávali se navršenými hromadami roztříděných toustovaných lahůdek. (Str. 139)

Originalita mě hodně bavila; od někdejšího prohlášení Země za odpadní planetu, její „uprchnutí“ ze Sluneční soustavy, přes Rimmerovo zkrachování a ztrátu těla, takže je pak uvězněn v podobě zvukové vlny, až po původ polymorfa jako produktu evoluce gužifů (GUŽIFové = Geneticky upravené životní formy), výrobků z živé tkáně. Po vzpouře a prohraném boji je lidstvo nezabilo, ale:

Všichni zajatí gužifové byli vyhozeni jako odpad na ostrov Zanzibar, kde měli zemřít. Většina z nich také zemřela. Ale ne všichni. Někteří přežili. Ne ti nejchytřejší, dokonce ani ti největší, ale prostě ti, kteří byli nejlépe schopni vyrovnat se s tvrdými podmínkami života na planetě zaplavené toxickým odpadem a jedovatými výpary. Ti, kteří dokázali přežít nekonečnou zimu, když Země plachtila vesmírem a hledala si nové slunce. A postupně se vyvinula nová rasa gužifů. Tvor, který mohl žít kdekoli. Dokonce i v odporných podmínkách na Zemi. Tvor s šestým smyslem: telepatií. Tvor, který dokázal číst v mysli kořisti i skrze stovky metrů kompaktní ledové vrstvy. Tvor bez pevné vlastní podoby, jehož forma byla diktována potřebou přežít. To byli polymorfové. Tvorové měnící podobu. Nepotřebovali k přežití potravu. Živili se emocemi jiných stvoření. Jejich stravou byl strach, žárlivost, vztek… A když na Zanzibaru nezůstala žádná jiná stvoření, začali se živit sami sebou navzájem. Až jich nakonec zbyla jen hrstka. (Str. 171)

Dobré a logické je také to, že když po obloučku kolem černé díry Listera konečně najdou, je mu o 34 let více. Dilatace času. Naštěstí i to bude mít nakonec řešení:

„A potom co?“ Kryton se znovu zahloubal do Hollyho instrukcí. „Potom vezmeme Listerovo tělo na malý výlet.“ „Kam?“ „Černou dírou do omnizóny. Na jistou planetu ve Vesmíru č. 3. Zřejmě ho tam máme pohřbít.“ „Vesmír č. 3? Co je tak zvláštního na Vesmíru č. 3?“ „Kromě skutečnosti, že je to téměř zrcadlový obraz našeho vlastního vesmíru a jenom čas tam běží pozpátku,“ odpověděl Kryton, „na něm nic tak zvláštního není.“ (Str. 218)

Ještě více než první díl vykresluje kniha novou realitu. A je tudíž ještě lepší!

Odkazy:

• Lepší než život v ČBDB
• Lepší než život v Databázi knih

GRANT, Rob, NAYLOR, Doug. Lepší než život. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-481-2.