Gerald Durrell: O mé rodině a jiné zvířeně (Wuwejův zápisník)

obálka knihy O mé rodině a jiné zvířeně Tuto knihu jsem jako dítě měl ze všech Durrellových nejraději – nebyl jsem sice tak posedlý zvířaty jak on, ale k prozkoumávání přírody jsem měl stejný přístup a tak mě čtení hodně bavilo. Vždyť tolik zajímavostí se dá objevit hned pod oknem…

Ta zahrada, jakoby pro panenky, byla kouzelná říše, květinový les, jímž se probíhali tvorové, jaké jsem v životě ještě nespatřil. Mezi hustými hebkými plátky každého růžového květu žili drobouncí, štírkům podobní pavoučkové, kteří se rozutekli na všechny strany, jakmile je někdo vyrušil. Jejich droboučká průhledná tělíčka měla barvu shodnou s barvou květu, který obývali: byla růžová, zažloutlá jako slonovina, vínově červená nebo máslově žlutá. Na růžových stoncích, povlečených mšicemi, lezla sluníčka sedmitečná jako čerstvě namalované hračičky; sluníčka světle červená s velkými černými puntíky; sluníčka sytě červená jako panenská jablka s hnědými tečkami; sluníčka oranžová s šedými a černými skvrnkami. Kulaťoučká a roztomilá sluníčka šátravě lezla a krmila se shluky nedokrevných mšic. Pilořitky jako chundelatí modrozelení medvídkové lezly křivolace sem a tam mezi květinami a bez přestání dýchavičně bručely. Pestří lišajové, hladcí a úhlední, střelhbitě vzlétali nebo zas slétali na zem s rušnou pohotovostí a chvílemi zůstávali stát na křídlech, v té rychlosti jakoby z mlhy utkaných, aby ponořili dlouhý teninký sosák do nějakého květu. Mezi bílým kamením klopýtali velcí černí mravenci a ve skupinkách debatovali posuňky kolem divných kořistí; u mrtvé housenky, nad útržkem růžového plátku nebo u suchého travního klasu plného semen. (Str. 34)

Kromě zvířat a přírody mě fascinoval i fakt, že se někdo mohl odstěhovat na Korfu, nechodit do školy a mít soukromé učitele… něco nepředstavitelného a přitažlivého. A pak ta svérázná rodina; název knihy je opravdu výstižný.

Na následujících stránkách jsem se pokusil přesně a bez nadsazování vykreslit obraz naší rodiny; všichni se tu jeví tak, jak jsem je viděl. Ale na vysvětlenou některých jejich zvláštnůstek v jednání bude snad namístě, abych uvedl, že v té době, kdy jsme byli na Korfu, byli všichni členové rodiny velmi mladí; nejstaršímu Larrymu bylo třiadvacet, Lesliemu devatenáct, sestře Margo osmnáct a já byl nejmladší desetiletý — tedy ve věku útlém a lehce přístupném dojmům. O matčině stáří jsme nikdy neměli dost jistoty z toho prostého důvodu, že si jakživo nemůže vzpomenout na datum svého narození; o ní mohu říci jedině tolik, že byla dost zralá, aby měla čtyři děti. Na její naléhání musím také připojit vysvětlení, že je vdova – jak poznamenala bystrozrace, člověk nikdy neví, co všechno může lidem napadnout. (Str. 8)

To vysvětluje, proč se nikde nemluví o otci, a také z čeho žili (z dědictví). Kniha kromě zajímavých popisů disponuje i lakonickým humorem, jedna ukázka:

Jedno štěně bylo hnědobílé s širokým žlutohnědým obočím a druhé bylo černé jako uhel, také s širokým žlutohnědým obočím. Protože to byly dárky, naše rodina je samozřejmě musela přijmout. Roger si ta štěňata měřil s podezřením i se zájmem; aby se vzájemně seznámili, zamkl jsem je všechny v jídelně a mezi ně jsem postavil velký talíř, plný narozeninových pochoutek. Výsledek nebyl zrovna takový, jaký jsem očekával; jakmile se totiž záplava hostí rozšířila natolik, že jsme museli otevřít spojovací dveře a nějaké lidi vpustit do jídelny, zastihli jsme Rogera, jak sedí sklíčeně na zemi, zatímco obě štěňata vesele dováděla kolem něho a pokoj byl vyzdobený způsobem, který nás nenechával na pochybách, že ti dva noví přírůstkové jedli a pili, co hrdlo ráčilo. Larryho návrh, abychom je pokřtili Bobek a Blink, přijala máti odmítavě, ale ta jména se uchytila a štěňatům už zůstala. (Str. 166)

Zkrátka je to milé a zábavné čtení, i po letech.
(Realita byla samozřejmě drsnější, vizte My family and other scandals)

Odkazy:

DURRELL, Gerald. O mé rodině a jiné zvířeně. Praha: Odeon, 1986. 01-024-86.

Gerald Durrell: O mé rodině a jiné zvířeně

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv