Wuwejův zápisník

Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce

12.11.2020 22:04, Wu | knihy | věda | výběr z knih | komentáře -

obálka knihy Zamrzlá evolucePodtitul aneb je to jinak, pane Darwin naznačuje, oč v knize půjde. Darwinova teorie o vzniku druhů za přispění přírodního výběru je krásně srozumitelná, ba intuitivní, takže kdo ji slyší, vesměs nepochybuje, že musí být pravdivá. Bohužel pravda je složitější a darwinistický způsob se uplatňuje spíš výjimečně. Jak je to možné?

Jednoduše. Vlastnosti a z nich vyplývající schopnost přežití jedince, se nedědí přímočaře, při pohlavním rozmnožování se vždy namixuje nová směs vlastností. Tam je řada dalších mechanismů, které proces modifikují nebo přímo mění.

Darwin nikdy netvrdil, že by přirozený výběr měl být jediným hnacím motorem biologické evoluce. Objevy genetického driftu, evolučního svezení se, třídění z hlediska stability či pasivní evoluce by ho proto zřejmě ponechaly vcelku klidným nebo by ho dokonce potěšily. Neodarwinisté, kteří už od počátku výrazně upřednostňovali úlohu přirozeného výběru, samozřejmě museli v průběhu času spolknout i nejednu hořkou pilulku. Například molekulární biologové a genetici jim pořádně zamotali hlavu svou teorií neutrální evoluce, která předpokládá, že většina znaků se v evoluci fixovala bez působení přirozeného výběru. (Str. 126)

Další háček, kazící představy o vzniku nových druhů je, že ať druh vystavíte jakémukoliv selekčnímu tlaku, jeho reakce – pokud je jí schopen a nevyhyne rovnou – bude největší ze začátku a pak bude slábnout… až vymizí. A když selekční tlak pomine, druh se rychle vrátí do normálu. To vůbec nezní jako evoluční potenciál, spíš jako posun rovnováhy mezi nositeli různých genů, které jsou v populaci trvale zastoupené.

Situaci trochu vylepšil neodarwinismus v podobě sobeckého genu, kde se neoperuje se zdatností jedince, ale s tím, zda dokáže reprodukovat větší množství genů. Tam jsou ale háčky zase jiné, například to, že jen málokterá vlastnost je tvořená jediným genem, spíše jde o souhrn působení mnoha blízkých genů. A tím se to zase komplikuje, protože stejná mutace může někdy reprodukci zlepšovat, jindy zhoršovat.

V důsledku toho, že se alela bude v každé generaci ocitat pokaždé ve společnosti jiných alel, v jinak namixovaném genotypu, bude i její vliv na fenotyp jedince v každé generaci jiný a jiný bude i její příspěvek k biologické zdatnosti jedince. To ovšem znamená, že u pohlavně se množících organismů nemůže probíhat ani klasický individuální výběr, na kterém je založena neodarwinistická evoluční teorie, ale ani mezialelický výběr, na kterém je založena teorie sobeckého genu. (Str. 170)

Dědičnost je „měkká“ a nové mutací spíš mizí, než že by se fixovaly.

Většina mutací s velkým fenotypovým účinkem snižuje biologickou zdatnost svého nositele. Je to pochopitelné – fenotyp organismu má za sebou dlouhé období postupného vylepšování a jeho náhodná změna tak bude nejspíše představovat změnu k horšímu. V důsledku toho jsou v populaci, ve které se vyskytuje ve větším počtu určitá výrazně se projevující mutace, selekčně zvýhodněny ty alely, které svými účinky modifikují (někdy i zcela neutralizují) vliv přítomné mutace na fenotyp jejího nositele. Takovéto alely od různých genů se postupně hromadí v populaci a nakonec jejich přítomnost u všech členů populace vede a ž k úplnému vymizení projevů mutované alely. (Str. 176)

Jak z toho ven? Na to Jaroslav Flegr odpovídá svou teorií zamrzlé evoluce – ale to už si musíte přečíst smi. Čtení je to přímo detektivní a napínavé. Kromě toho autor se svým vtipem často zabrousí i do zákulisí vědecké práce, takže přes svou náročnost je kniha i velmi svižná a zábavná.

Jak je možné, že i v nejmodernějších učebnicích evoluční biologie se s otázkami evolučně stabilních strategií setkáme nejspíš v pouze v kapitolách věnovaných evoluci chování či evoluci altruismu? Těžko říci. Učebnice se zpravidla množí klonováním – více či méně tvůrčím přepracováním učebnic starších. Vědečtí pracovníci dnes zpravidla nemají čas příliš hloubat nad teoretickými základy svého oboru. Musíme totiž psát grantové návrhy a grantové zprávy, a jestliže se někdy zamyslíme nad paradigmaty, z nichž při své práci vycházíme, potom tak činíme hlavně proto, abychom do jejich rámce dokázali vtěsnat své výsledky.

Komu se to totiž z nějakých důvodů nepodaří, s tím ostražití strážci chrámu vědy (recenzenti a editoři odborných časopisů) naloží podle staletími prověřených pravidel zacházení s kacíři. (Str. 142)

Zkrátka – neváhejte.

Odkazy:

Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-200-1453-5.

12345
1605215040000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online