Rozsah ovlivnění je ale až neuvěřitelný; postupně se dočtete, že zvyšuje riziko sebevraždy, riziko zavinění dopravní nehody, u vnímavých osob může spouštět schizofrenii a výrazně a charakteristicky mění povahu a chování nakažených lidí.

„Latentní toxoplasmóza zvyšuje hladinu pohlavního hormonu testosteronu u nakažených mužů a mění i jejich vzhled. Ženy nakažené toxoplasmou jsou více parádivé, společenské a lehkomyslné, rodí se jim více chlapečků než holčiček a mají o něco delší těhotenství.“ (Str. 12)

Autor nás postupně provádí historií svých toxo výzkumů, cestou lemovanou omyly a náhodami. Už samotný začátek – několik otázek, které skutečně podroboval výzkumu, doplnil osobnostním testem aby je zamaskoval. Načež se ukázalo, že jeho otázky s toxoplasmou nesouvisí vůbec, zato test osobnosti má statisticky významné korelace! A aby to bylo ještě zamotanější, na vyhodnocení prvních průzkumů použil nevhodnou metodu. Když je po mnoha letech oprášil a vyhodnotil správně, byla korelace mnohem zřetelnější.

Druhý rozměr knihy jsou vložené informační boxy, věnované zajímavostem a především vědeckometodickým poznámkám, od výběru zkoumané oblasti, respondentů výzkumu, přes statistické vyhodnocení, až po publikaci. Například vytváření kontrolní skupiny. Jestliže uděláme pokus na myších, chytíme jich deset a uděláme z nich pokusnou skupinu, a pak chytíme dalších deset a uděláme z nich skupinu kontrolní… tak máme zaděláno na problém. Víte proč?

Text je navíc napsán s nadhledem a humorem, ironické poznámky jsou všudypřítomné:

„Jak jsem již zmiňoval, publikovat popis neznámého jevu studovaného neznámou metodou obvykle nebývá právě snadné. Přesto se mi to tentokrát podařilo, a to hned na první pokus. Zřejmě byly mé výsledky natolik jasné a přesvědčivé a má argumentace natolik neprůstřelná, že ani editor, ani recenzenti se proti nim nezmohli na žádné podstatnější námitky. Nelze ovšem vyloučit, že určitou roli mohla sehrát i skutečnost, že tím editorem příslušného speciálního čísla časopisu, a tedy i osobou, která vybírala recenzenty, jsem byl já.“ (Str. 91)

Zkrátka je to strhující čtení – zábavné, poučné a téměř detektivní. Toxoplasma je pěkně nenápadný prevít.

„Snížit výskyt toxoplasmózy pomocí účinného vakcinačního programu pod 5%, tedy na hodnotu, s níž se dnes setkáváme v mnoha oblastech Asie, by však dosažitelné bylo. Kdyby se navíc podařilo získat účinná chemoterapeutika, patrně by se daly dále výrazně zmenšit zdravotní, a tedy i ekonomické dopady všech forem toxoplasmózy. Ve světě bez toxoplasmy by byly ženy sice méně společenské, srdečné a parádivé, muži by byli v průměru o tři centimetry nižší a měli by v krvi nižší hladinu testosteronu, když však uvážíme, že by zároveň nejspíš ubylo autohavárií, sebevražd a schizofrenie, jsem v pokušení přiznat, že by to za to stálo.“ (Str. 333)

Asi nejlepší vědecká popularizace, jakou jsem kdy četl. Doporučuji.

nakladatelství Academia, Praha 2011, ISBN 978-80-200-2022-2, cena 385 Kč