Udělení světoznámé Ig Nobelovy ceny Jaroslavu Flegrovi mě přimělo oprášit jeho „Tajnou učebnici praktické metodologie vědy“ (podtitul). A hned po přečtení prvních několika stránek jsem litoval, že jsem to tak dlouho odkládal – kniha je totiž skvělá!
Základní myšlenka, která stála na počátků všech prezentovaných výzkumů, je jednoduchá. Jestliže toxoplasma, která po přestálé infekci zůstává v cystách v organismu, dokáže měnit chování myší, proč by totéž nemohla dělat i s člověkem?
„V mojí svalové tkáni čeká prvok, který má nejspíš zájmy zcela jiné než já. Zatímco mě evoluce naprogramovala tak, abych se snažil přežít a pokud možno se i rozmnožit, toxoplasmu evoluce naprogramovala tak, aby se mě pokusila přimět k tomu, abych se nechal sežrat kočkovitou šelmou. Alespoň v případě myší toho parazit umí dosáhnout tím, že mění jejich chování. (...)
Proč by tedy toxoplasma nemohla měnit chování i u člověka? Prvok v cystě určitě neví, že nesedí v mozku myši, ale v mozku člověka, a už vůbec nemůže vědět, že šance, aby člověka sežrala kočkovitá šelma, je již hezkých pár tisíc let poměrně nízká. (Chtěl jsem napsat nulová, ale nedlouho potom, co jsem začal se svými výzkumy, zabil jednoho z našich studentů v pražské zoo tygr. Nevím, zda byl student toxoplasma-pozitivní, ale vzhledem k tomu, že k tygrům vlezl do výběhu, tak bych se tomu příliš nedivil.)“ (Str. 40)
Rozsah ovlivnění je ale až neuvěřitelný; postupně se dočtete, že zvyšuje riziko sebevraždy, riziko zavinění dopravní nehody, u vnímavých osob může spouštět schizofrenii a výrazně a charakteristicky mění povahu a chování nakažených lidí.
„Latentní toxoplasmóza zvyšuje hladinu pohlavního hormonu testosteronu u nakažených mužů a mění i jejich vzhled. Ženy nakažené toxoplasmou jsou více parádivé, společenské a lehkomyslné, rodí se jim více chlapečků než holčiček a mají o něco delší těhotenství.“ (Str. 12)
Autor nás postupně provádí historií svých toxo výzkumů, cestou lemovanou omyly a náhodami. Už samotný začátek – několik otázek, které skutečně podroboval výzkumu, doplnil osobnostním testem aby je zamaskoval. Načež se ukázalo, že jeho otázky s toxoplasmou nesouvisí vůbec, zato test osobnosti má statisticky významné korelace! A aby to bylo ještě zamotanější, na vyhodnocení prvních průzkumů použil nevhodnou metodu. Když je po mnoha letech oprášil a vyhodnotil správně, byla korelace mnohem zřetelnější.
Druhý rozměr knihy jsou vložené informační boxy, věnované zajímavostem a především vědeckometodickým poznámkám, od výběru zkoumané oblasti, respondentů výzkumu, přes statistické vyhodnocení, až po publikaci. Například vytváření kontrolní skupiny. Jestliže uděláme pokus na myších, chytíme jich deset a uděláme z nich pokusnou skupinu, a pak chytíme dalších deset a uděláme z nich skupinu kontrolní… tak máme zaděláno na problém. Víte proč?
Text je navíc napsán s nadhledem a humorem, ironické poznámky jsou všudypřítomné:
„Jak jsem již zmiňoval, publikovat popis neznámého jevu studovaného neznámou metodou obvykle nebývá právě snadné. Přesto se mi to tentokrát podařilo, a to hned na první pokus. Zřejmě byly mé výsledky natolik jasné a přesvědčivé a má argumentace natolik neprůstřelná, že ani editor, ani recenzenti se proti nim nezmohli na žádné podstatnější námitky. Nelze ovšem vyloučit, že určitou roli mohla sehrát i skutečnost, že tím editorem příslušného speciálního čísla časopisu, a tedy i osobou, která vybírala recenzenty, jsem byl já.“ (Str. 91)
Zkrátka je to strhující čtení – zábavné, poučné a téměř detektivní. Toxoplasma je pěkně nenápadný prevít.
„Snížit výskyt toxoplasmózy pomocí účinného vakcinačního programu pod 5%, tedy na hodnotu, s níž se dnes setkáváme v mnoha oblastech Asie, by však dosažitelné bylo. Kdyby se navíc podařilo získat účinná chemoterapeutika, patrně by se daly dále výrazně zmenšit zdravotní, a tedy i ekonomické dopady všech forem toxoplasmózy. Ve světě bez toxoplasmy by byly ženy sice méně společenské, srdečné a parádivé, muži by byli v průměru o tři centimetry nižší a měli by v krvi nižší hladinu testosteronu, když však uvážíme, že by zároveň nejspíš ubylo autohavárií, sebevražd a schizofrenie, jsem v pokušení přiznat, že by to za to stálo.“ (Str. 333)
Asi nejlepší vědecká popularizace, jakou jsem kdy četl. Doporučuji.
nakladatelství Academia, Praha 2011, ISBN 978-80-200-2022-2, cena 385 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.