„Setkáváme se zde s jevem nejčastěji označovaným jako ‚emergence‘, totiž vynořování nových vlastností. Vyšší vrsta vzniká vždy jako řešení nakupených problémů, jako výsledné uspořádání z chaosu a napětí, kterými v určitém stádiu vývoje prochází vrstva nižší. Narůstající napětí vede buď k degradaci a destrukci vrstvy prosycené vzrůstající entropií, nebo se chaos v ní začne pořádat a vytváří novou strukturu. Vyšší vrstva pak ovlivňuje situaci vrstvy nižší, odčerpává z ní energii a přispívá k její stabilitě.“ (Str. 20)

Zejména život se posunuje k nepravděpodobnosti, strukturuje a vytváří procesy, hromadí informaci – na úkor degradující energie. Následuje evoluce jako obsazování nik, člověk a jeko činnost, civilizace… V citování by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Druhá část se zaměřuje na Singularitu. Ať už tu vesmírnou před velkým třeskem, nebo filozofickou, je to vždy počátek, věc sama o sobě, něco, co nemá protějšek. Pochopitelně následuje Dualita. Jakékoliv měření už vyžaduje párové přiřazení, z duality vyrůstá gradient a tok a vlastně i informace.

„Život je cesta v síti. Je to lineární trajektorie v multidimenzionálním prostředí. Na každé křižovatce, v každém uzlu musíte volit. Volbou ovlivňujete a spoluurčujete nejen budoucí cestu, ale také smysl té cesty, kterou již máte za sebou. Dotváříte její podobu. A naopak každá volba je novým kamínkem, který dláždí cestu, po níž se ubíráte.“ (Str. 370)

Čím složitější struktura, tím snadnější je i její rozklad, rozdvojování (bifurkace) nebo pád do chaosu. A to už se pomalu posouváme do poslední části, Plurality. Ta postupně řeší řetězení, síťování nebo pole, obecnou teorii systémů, provázané toky a spontánní organizaci, kauzalitu i výzvy současnosti.

„Každý strukturovaný systém je zhuštěným záznamem informace v nejširším smyslu. Uchovává výsledky komunikačních procesů, které proběhly v minulosti. Struktura je kondenzovaná informace. Je to koneckonců paměť minulé cesty. Jednota struktury a vázané informace vystupovala v dejinách filozofie jako jednota logického a historického. V jedné mouše domácí je více vázané informace než v nadzvukové stíhačce. Ostatně e do nich informace ukládala po rozdílnou dobu.“(Str. 397)

Úžasné je, že ať jde o fyziku, biologii, historii nebo informatiku, pokaždé je text čtivý a srozumitelný, bez ohledu na náročnost tématu.

„Nelinearita se objevuje všude tam, kde je systém udržován tokem látky a energie. Platí to zejména u živých organismů, které musí přijímat potravu. Biologické systémy jsou proto již ze své podstaty nerovnovážné a snadno se od rovnováhy vychylují. Tím vzniká vsoká pravděpodobnost vynoření nových vlastností. Proto procesy samoorganizace snadno přerůstají do procesů evolučních.“ (Str. 446

Pochopitelně při takovém rozsahu je to čtení rozsáhlé a poněkud monotónní, lze jej tedy doporučit především zájemcům o vědu nebo filozofii. Ti z ní ale budou nadšení – vedle přehledu napříč současným stavem poznání si odnesou i pocit, že přestože je věda natolik nesourodá, jednotící principy existují a projevují se všude.

„V tom také může spočívat odpověď na záhadu, jak se chaotické stavy samy od sebe mohou uspořádat do struktury. Podílejí se na tom toky trojího druhu: 1. vnitřní napětí volné energie, které hledá kolem sebe atraktor s nižší hladinou tenze, jemuž by mohla být energie odevzdána; 2. impulzy z uspořádaného mikroprostředí, které na principu zámku a klíče nabízejí atraktory více či méně kompatibilní s dosavadní identitou systému; 3. takové impulzy mohou přicházet také z vnějšího prostředí, což můžeme chápat jako působení makrosystému.“ (Str. 456)

Odkazy: