Wuwejův zápisník

Miroslav Veverka: Evoluce svým vlastním tvůrcem

28.05.2019 22:02, Wu | knihy | věda | komentáře -

obálka knihy Evoluce svým vlastním tvůrcemMyslíte, že doba encyklopedistů pominula a polyhistoři dávno vymřeli? Miroslav Veverka svou knihou dokazuje, že je to omyl… To je samozřejmě nadsázka, ale jen malá. Autor dal dohromady poznatky snad všech věd a propojil je do jednoho impozantního celku, který se řídí stejným vůdčím principem.

Kniha je rozdělena do několika částí, které na sebe logicky navazují. První je Stratigrafie. Ta si všímá vrstev na všech úrovních.

Vrstvy, kterými se zde chceme zabývat, jsou však mnohem složitější. Jsou to patra vnitřního uspořádání, vrstvy ve struktuře a v dynamice.“ (Str. 16)

Mikrosvět, vesmír, makrosvět, život, evoluce, člověk a civilizace, to všechno postupně přidává nové a nové vrstvy jako nadstavbu nad dosavadní vývoj.

Hierarchii vrstev můžeme přirovnat k příčkám žebříku. Nižší vrstva je samozřejmě a nutně přítomná ve vrstvě vyšší, tak jako jsou například částice, atomy a buňky přítomny v našem těle. Čím je systém složitější, tím má delší historii a tím je takových vrstev více. Vrstvy odpovídají setříděným, ověřeným a uskladněným informacím. Nejstarší vrstvy jsou nejstabilnější a obsahují jen malou míru chaosu. Čím blíže k povrchu, tím jsou vrstvy mladší, flexibilnější, labilnější a přístupnější změnám. Vrstvy představují stratifikovanou evoluci.“ (Str. 17)

V každé nové vrstvě pak nacházíme nové vlastnosti, které nelze z nižší vrstvy odvodit.

Setkáváme se zde s jevem nejčastěji označovaným jako ‚emergence‘, totiž vynořování nových vlastností. Vyšší vrsta vzniká vždy jako řešení nakupených problémů, jako výsledné uspořádání z chaosu a napětí, kterými v určitém stádiu vývoje prochází vrstva nižší. Narůstající napětí vede buď k degradaci a destrukci vrstvy prosycené vzrůstající entropií, nebo se chaos v ní začne pořádat a vytváří novou strukturu. Vyšší vrstva pak ovlivňuje situaci vrstvy nižší, odčerpává z ní energii a přispívá k její stabilitě.“ (Str. 20)

Zejména život se posunuje k nepravděpodobnosti, strukturuje a vytváří procesy, hromadí informaci – na úkor degradující energie. Následuje evoluce jako obsazování nik, člověk a jeko činnost, civilizace… V citování by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Druhá část se zaměřuje na Singularitu. Ať už tu vesmírnou před velkým třeskem, nebo filozofickou, je to vždy počátek, věc sama o sobě, něco, co nemá protějšek. Pochopitelně následuje Dualita. Jakékoliv měření už vyžaduje párové přiřazení, z duality vyrůstá gradient a tok a vlastně i informace.

Život je cesta v síti. Je to lineární trajektorie v multidimenzionálním prostředí. Na každé křižovatce, v každém uzlu musíte volit. Volbou ovlivňujete a spoluurčujete nejen budoucí cestu, ale také smysl té cesty, kterou již máte za sebou. Dotváříte její podobu. A naopak každá volba je novým kamínkem, který dláždí cestu, po níž se ubíráte.“ (Str. 370)

Čím složitější struktura, tím snadnější je i její rozklad, rozdvojování (bifurkace) nebo pád do chaosu. A to už se pomalu posouváme do poslední části, Plurality. Ta postupně řeší řetězení, síťování nebo pole, obecnou teorii systémů, provázané toky a spontánní organizaci, kauzalitu i výzvy současnosti.

Každý strukturovaný systém je zhuštěným záznamem informace v nejširším smyslu. Uchovává výsledky komunikačních procesů, které proběhly v minulosti. Struktura je kondenzovaná informace. Je to koneckonců paměť minulé cesty. Jednota struktury a vázané informace vystupovala v dejinách filozofie jako jednota logického a historického. V jedné mouše domácí je více vázané informace než v nadzvukové stíhačce. Ostatně e do nich informace ukládala po rozdílnou dobu.“(Str. 397)

Úžasné je, že ať jde o fyziku, biologii, historii nebo informatiku, pokaždé je text čtivý a srozumitelný, bez ohledu na náročnost tématu.

Nelinearita se objevuje všude tam, kde je systém udržován tokem látky a energie. Platí to zejména u živých organismů, které musí přijímat potravu. Biologické systémy jsou proto již ze své podstaty nerovnovážné a snadno se od rovnováhy vychylují. Tím vzniká vsoká pravděpodobnost vynoření nových vlastností. Proto procesy samoorganizace snadno přerůstají do procesů evolučních.“ (Str. 446

Pochopitelně při takovém rozsahu je to čtení rozsáhlé a poněkud monotónní, lze jej tedy doporučit především zájemcům o vědu nebo filozofii. Ti z ní ale budou nadšení – vedle přehledu napříč současným stavem poznání si odnesou i pocit, že přestože je věda natolik nesourodá, jednotící principy existují a projevují se všude.

V tom také může spočívat odpověď na záhadu, jak se chaotické stavy samy od sebe mohou uspořádat do struktury. Podílejí se na tom toky trojího druhu: 1. vnitřní napětí volné energie, které hledá kolem sebe atraktor s nižší hladinou tenze, jemuž by mohla být energie odevzdána; 2. impulzy z uspořádaného mikroprostředí, které na principu zámku a klíče nabízejí atraktory více či méně kompatibilní s dosavadní identitou systému; 3. takové impulzy mohou přicházet také z vnějšího prostředí, což můžeme chápat jako působení makrosystému.“ (Str. 456)

Odkazy:

nakladatelství Prostor, Praha 2014, ISBN 978-80-7260-295-7, cena 497 Kč

12345
1559073720000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online