Wuwejův zápisník

Martina Muselová: Český neošamanismus

01.05.2019 16:38, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Český neošamanismusDiplomovou práci Martiny Muselové jsem našel náhodou. Totiž čas od času, veden samolibou zvědavostí, zadám do specializovaného vyhledávače diplomových prací (theses.cz) svoji přezdívku a dívám se, kde jsem se vyskytl. Před lety jsem se takto dozvěděl o bádání nad literárními deníky (vizte Wuwejův zápisník předmětem výzkumu a součástí diplomové práce), tentokrát to byla zmínka o mé teorii podobnosti šamanismu a propadnutí počítačům. Diplomová práce sice nebyla ke stažení, ale e-mailovou adresu jsem – jsa počítačový šaman, pochopitelně – vypátral rychle a požádal autorku o její poskytnutí.

Četl jsem ji jako samostatnou publikaci, tedy pro mě není vůbec důležité, zda a jak moc naplnila zadání (a ani ho zde nebudu citovat). Je to pro mě kniha o stavu neošamanismu v Čechách a jeho východiscích. Jako taková má tři části.

V první, úvodní (Šamanimus a neošamanismus), probere naprosté základy – jaký je koncept šamanismu, kdo je šaman a jaké má role. Upozorní na problematičnost termínů včetně šamanismu jako takového (navrhuje raději používat Duboisův výraz „šamanské tradice“)

Tím se dostáváme k problému, který spočívá v tom, že termín šaman, který pochází z konkrétního kulturního prostředí a tradice (Evenků), byl ‚vyjmut‘ ze svého původního kontextu a postupně aplikován na duchovní odborníky dalších etnik na všech kontinentech. Tak postupně došlo k posunům a určitým rozvolněním jeho významu a jeho chápání. Postupným zobecňováním pojmu šaman a šamanismus se pomalu formoval obraz světového šamanismu.“(Str. 15)

Druhá kapitola (Vznik, vývoj a problematika konceptu šamanismu) velmi pečlivě mapuje historii západního vnímání šamanských technik od prvního kontaktu až po současnost. Považování šamanů za šílence, romantizace šamanismu, první seriózní bádání, pochopení role šamana v jeho společnosti, pohled kontrakultury, kultura psychedelická a konečně šamanismus jako globální fenomén se zvláštními zmínkami o Mircea Eliadem, Carlosi Castanedovi a Michaelu Harnerovi).

Hlavní změna vědeckých postojů se odehrála poté, co slavný francouzský antropolog Claude Lévi-Strauss přišel s průlomovou knihou Strukturální antropologie (1958). Vylíčil šamany jako duchovní lékaře, kteří úspěšně používají symbolické léčení k uzdravení členů svých komunit. Přiblížil šamanské povolání jako kmenovou analogii západní psychoanalýzy, která podle něho pouze znovuobjevila některé střípky starověké symboliky, aniž by obnovila celý systém duchovního poznání. Pozvedl kmenovou magii v očích vzdělaného publika a šamany nazval hrdiny. Ačkoli stále bral za samozřejmé, že to jsou neurotici, stočil diskusi od jejich psychiky k jejich činnosti v komunitách, zejména k používání symbolů a mytologie v léčebných sezeních.“ (Str. 42)

Tady už přecházíme do kapitoly třetí, k Neošamanismu. Pochopitelně je nutné ho nejdříve definovat; přístupů je mnoho, od řazení k new age, pohanství až k psychoterapiím.

Neošamanismus bývá interpretován jako nové uchopení šamanismu, jako snaha přiblížit, respektive i přizpůsobit šamanismus západnímu světu. Avšak bývá také kritizován pro neslučitelnost svých hodnot s tradičními šamanskými společnostmi a jako kulturní krádež, při které jsou tradiční znalosti a techniky domorodých národů volně šířeny a často také komercializovány. Nabízí se také otázka, zda člověk žijící běžným západním stylem a věnující se spirituálnu ve svém volném čase může prožít šamanskou zkušenost stejně jako šaman v tradiční společnosti, který se věnuje primárně své praxi.“ (Str. 56)

Nás ale zajímá jeho vnímání v České republice, a proto je užitečné se nejdříve vrátit k šamanismu a stručně shrnout náhledy a osobnosti před rokem 1990 až po současnost.

Ačkoli jsou mezi nimi i chápání etnografů a antropologů, považuji za nutné upozornit, že často se nemusí vždy jednat o názory zcela podložené a objektivní, naopak jsou mnohdy poměrně subjektivní a angažované. Zmíním okrajově i některé pohledy na šamany a šamanismus, jak jsou prezentovány např. v televizních pořadech a na hudebním poli.“ (Str. 60)

Pak přichází na řadu český neošamanismus. Kapitoly jsou souhrnem výsledků dotazníkového šetření mezi oslovenými. Dotazník obsahoval otevřené otázky, pár příkladů:

  • Co je podle Vás šamanismus?
  • Je podle Vás šamanismus náboženství, případně spiritualita, nebo ne? Proč?
  • Jaký je podle Vás rozdíl mezi tradičním šamanismem a neošamanismem?
  • Kdo Vás při studiu šamanismu ovlivnil? Učil Vás někdo – kdo? Jaké publikace jste četl/a?
  • Jaké rituály konáte a k čemu jsou určené?
  • Pracujete pouze šamanskými metodami – jakými? Používáte i jiné metody – jaké?
  • Jak chápete svět (např. jako skládající se z horního, středního a dolního světa)?
  • Jak byste charakterizoval/a šamanismus (neo-šamanismus) na území ČR a SR?
  • (...)

Většina kontaktů pochází z neosaman.cz, ale autorka kontaktovala i další, o kterých se dozvěděla jinou cestou.

Dotazníky vyplnilo devět lidí (pět mužů, čtyři ženy), osm z nějakého důvodu nevyplnilo a asi dvacet zbylých oslovených nereagovalo.“ (Str. 65)

(Plný text vyplněných dotazníků je v příloze práce.)

Používané metody pocházejí z jádrového šamanismu Michaela Harnera, šamanismu psychedelického, toltéckého, okrajově techno, kyber či urban šamanismu (podívejte se na knihu Raven Kaldera, Tannin Schwartzstein: The Urban Primitive)

Obecně by se dalo říci, že čeští neošamani neradi praktikují šamanismus přesně podle nějakých schémat, dogmat, příruček či pravidel, ale snaží se hledat vlastní cesty. Inspirují se například jinými šamany, ale nechtějí nikoho kopírovat nebo následovat jako ve škole. Přizpůsobují jej, pokud se to tak dá říci, svým potřebám a kombinují jej i s různými jinými, nešamanskými, technikami, rituály, myšlenkami,...“ (Str. 69)

Dozvíme se o tom, jaké místo zaujímají šamanské techniky u jednotlivých respondentů, čím dalším se zabývají a jak praxi kombinují, jak se organizují, jak sami sebe vnímají.

Český duchovní praktikující, jehož praxe se nějakým způsobem dotýká šamanismu, o sobě zpravidla nikdy nehovoří jako o neošamanovi, často o sobě nechce mluvit ani jako o šamanovi. Často se setkávám s názorem nebo až jakýmsi ‚pravidlem‘, že ‚pravý šaman‘ o sobě nikdy neřekne: ‚Já jsem šaman‘.“ (Str. 70)

A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho, závěr je plný zajímavých přehledových informací, jak o směrech či proudech, tak o kritických pohledech na praktikování.

Jako celek je text skutečně výborný přehled stavu současného neošamanismu v Čechách. A nejen to; v první část o historii objevování a vnímání šamanismu západem dostanete přímo encyklopedický přehled – s takovým jsem se v žádné knize ještě nesetkal.

Pokud vás téma zajímá, rozhodně si tuto diplomovou práci musíte přečíst. A já doufám, že autorka bude ve svém zkoumání pokračovat a v disertaci téma prohloubí a rozvine.

12345
1556721480000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online