Knihy Olgy Tokarczukové mám rád, Pravěk a jiné časy byla naprosté zjevení, skorodetektivka Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých plná úvah o životě lidí i zvířat, Anna In v hrobech světa originální spojení současnosti s mýtem a tak by se dalo pokračovat. Proto mě nepřestává udivovat, jak dokonale se v tématech „Okamžiku medvěda“ míjíme. V souboru fejetonů, drobných postřehů nebo zamyšlení nenacházím průnik a někdy od poloviny knihy jsem už jen zlehka listoval.
Texty jsou rozdělené do tří částí. První, Heterotopie, je určen rozsáhlou úvodní „hrou“ Jak vymyslet heterotopii. Jde o to, vybrat některá tvrzení, která se zdají být zřejmá, důkladně je prozkoumat a pak navrhnout a popsat, jak to v oné jiné realitě, heterotopii, funguje. Autorka pak uvádí deset takových příkladů, třeba „Existuje vědecký pokrok – dnes víme více než kdysi. Rozvoj vědy probíhá nepřetržitě a každý rok mizejí stále větší oblasti neznámého.“ nebo „Ropa a jiné suroviny jsou základním, v podstatě jediným zdrojem energie a obchoduje se s nimi. Alternativní zdroje jsou příliš drahé, neefektivní a podezřelé.“, a k nim popisuje alternativu. Je to vlastně jakýsi manifest.
Dále jsou sem zařazené recenze knih, vesměs odhalujících rozpory současné civilizace a kultury. Kupodivu ani tady, přestože bych to očekával, jsme se neshodli. Bojovná ochrana zvířat je mi cizí (ač příroda je mi nade vše – ale ne takto), některá témata vůbec neznám (série fotek z Darkroomu), ba ani recenze knihy Gender Trouble mě neoslovila (ač genderové a pohlavní rozdíly tu řeším poměrně dost).
Druhá část Cestovní soubory jsou cestovní momentky. Postřehy z Amsterodamu a jeho uvolněnosti, všudypřítomné pragmatičnosti; okamžiky z dovolených, z výletů. Nesnaží se z nich něco velkého vyvozovat, jen si všímá. Popisuje svět.
Část třetí, Pstruh na mandlích, už jsem nečetl, ale působí na mě, že mluví o událostech, které ovlivňují lidský život. Ať už je to přesah povídky do reality, vliv mýtu, subjektivní vnímání pravdy nebo třeba formování člověka čtením knih:
„Freudova spisovatelská metoda byla úplně jiná než metoda Henryho Jamese, jehož jsem také obdivovala. Freud nebyl tak přesný. Byl nevypočitatelný. Při pozorném čtení jeho textů jsem stále častěji propadala jakémusi druhu katatonie. Takže je to možné? Je možné spojovat věci, které jsou tak vzdálené? Jít po stopách původu slova až k mýtu, k obrazu? Dovolit si vytvářet tak absurdní souvislosti?
Objev, že všechno má svůj význam a že svět není nevinný, protože na něj lze nahlížet z mnoha úhlů a interpretovat ho nekonečným množstvím způsobů, mě uvrhl do zvláštního stavu permanentního úžasu.“ (Str. 150)
Z knihy zvolna krystalizuje Tokarczukové světonázor, mnohé věci poznáváme a známe z jejích knih a tak nejsou nijak překvapující. Vlastně nejvíc mě zaujala úvodní studie Heterotopie, ale pořád příliš málo na to, abych byl z knihy nadšený.
Odkazy:
P. S. Ale grafická úprava a typografie je skvělá – rukopis Martina T. Peciny začínám poznávat!
nakladatelství Host, Brno 2014, ISBN 978-80-7294-876-5, cena 229 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.