Kouzelník Anton (tedy iluzionista, abychom si rozuměli, nemá žádné magické schopnosti) je zestárlý, zapšklý a nesmírně protivný. Ve všem vidí nespravedlnost a před očima má stále Sebastiana s Charlotou, své bývalé přátele, se kterými s kouzlením začínal. Jenže zatímco ti dva mají obrovské show a jsou hvězdy, Anton objíždí pečovatelské domy a jeho kariéra se hroutí. A když se tak zase vrací ze svého výjezdu a v duchu formuluje nějakou stížnost, narazí u národního parku Tiveden na objížďku. A na objížďce narazí do pohovky. Velké, červené, která nejspíš někomu spadla ze stěhovacího vozu. Prostě pech. Auto nepojízdné, mobil rozbitý, nezbývá než se vypravit hledat pomoc.

Netrvá dlouho a Anton zabloudí. Míjel nesmyslné cedule, překračoval pruh ze soli a stříbrných příborů a když už konečně vidí domek, ozve se za ním hlas:
„‚Dobrý den.‘
Nadskočil jsem a otočil se. Na kraji lesa za mnou stála holčička. Asi desetiletá. Bledulka. S dlouhými světlými vlasy a v bílých šatech, které jí sahaly až k bosým nohám.
‚Hledám sedmero květin, abych si je o slunovratu položila pod polštář. Pomůžete mi?‘
Holčička mluvila zvolna, monotónním hlasem.“ (Str. 30)

Anton ji, jak je jeho zvykem, odbyde, jenže jak se později dozví, nebyl to vůbec dobrý krok. Na spánku se mu objeví několik černých skvrnek, skoro jako otisk malých prstíků. Prý znamení smrti...

• recenze Lucie Podhorné na iLiteratura
• recenze Zuzany „Daletth“ Hartmanové na Dagon
• stránka knihy na ČBDB

nakladatelství Host, Brno 2017, ISBN 978-80-7491-848-3, cena 329 Kč