Krize, změny a zlomy jsou důležitá součást života, na kterou ale nebýváme připraveni. Když k nim pak dojde, jsme zmatení a bezbranní a snažíme se neznámou situaci obvyklým způsobem přeléčit, utíkat k něčemu, utopit v alkoholu nebo prostě ignorovat.
„Jenomže – léčba nezabírá. Uplynou dny, týdny či měsíce a stav se buď vůbec nelepší, nebo se sice obměňuje, ale tak, že problém přetrvává. Dostáváme se do stavů paniky a strachu, může se objevit i beznaděj. Pomalu nám svítá, že bude nutno změnit víc, než nám je libo, víc, než se zpočátku zdálo. Začíná být jasno, že náš pracně postavený domeček jistot, neochvějných přesvědčení a účinných receptů na řešení dostává nepříjemné trhliny. Vybíháme ven a s hrůzou zjišťujeme, že ona skála, na které jsme svůj dům před lety postavili, se nějakým nepochopitelným působením změnila v písek. Pomalu začínáme chápat, že to nezbytné není sádra ani nový nátěr, ale bagr a buldozer.“ (Str. 43)
Jan Bílý se věnuje systemickým konstelacím, které fungují jako pomůcka pro porozumění klientovi a jeho okolí, nástroj ke změně klientova chápání sebe sama – a následné reakci celého systému. Protože se opírá zkušenosti a zjištění ze své praxe, věnuje několik kapitol popisu metody a úvahám nad jejím záhadným fungováním:
„Jak jsem zjistil v okamžiku, kdy jsem byl vybrán do role, i výběr zástupců se zdál být řízen jakousi neznámou vševědoucí silou. V konstelaci jsem směl ‚hrát‘ ty postavy, které se mnou měly co nejvíc společného. Zažil jsem, co znamená ono ‚cítění v zastoupení‘, jak se tento fenomén odborně nazývá. V konstelaci jsem byl já i zároveň někdo jiný – a zažíval jsem vlastně cizí pocity – a přitom byla role jako stvořená pro mé vlastní otázky a nevyřešené problémy. Řešení v konstelacích tak probíhala na několika úrovních a pro různé osoby zároveň.“ (str. 63)
Cítění v zastoupení, kombinace životních zkušeností každého zástupce, zkušenosti průvodce, možná energie vznášející se ve vzduchu, možná konstelační pole...
„Vidíme, že vše, co je v systému nedokončeno, a co tak zapříčiňuje přebírání pocitů, rolí a vzorců chování, si hledá cestu k dokončení. Konstelační pole vytváří na první pohled tajemně vypadající shodu toho, co se děje během konstelace, s tím, co se odehrávalo v klientově systému. Další známou záhadu konstelací představují naprosto nezasvěcení aktéři, kteří často přesně vyjadřují pocity těch, v jejichž rolích stojí. Jsem přesvědčen, že tyto jevy lze z velké části vysvětlit podvědomou energií klienta, jehož konstelace je stavěna. Téma, jež není dokončeno (konstelačním žargonem můžeme také říci: ‚Předci a události v systému, kteří nejsou uctěni‘), tak připravují jeviště a píší scénář pro zástupce, již jsou potom vedeni svými rolemi k tomu, aby toto téma dokončili.“ (Str. 81)
Podle všeho to ale funguje a pomáhá.
Knihu otevírá kapitola věnovaná mýtu, „Plúto mytologicky“. Popisuje jednak řeckého Plúta, boha růstu a hojnosti, jednak římského Pluta, boha smrti a proměny, totožného s Hádem. Podobnost jména a odlišnost symboliky dávají možnost chápat je jako dva aspekty jedoho boha a opřít se o ně při následujících kapitolách. Tohle posazení do mýtu je v knihách o duši časté a určitě správné, mytologie v sobě mívá zakódované archetypy a obecná pravidla duše. Já s tím mám ale pokaždé protíže – antické příběhy jsou mi tolik vzdálené a cizí! Je to ale jen úvod – hned další kapitola se do tématu transformace vrhá naplno, popíše tři fáze proměny a nabídne transformační manuál.
Pokračujeme obecným popisem konstelací, autorovou historií, zamyšlením nad zmíněnými záhadami a principy. A pak už přicházejí jednotlivé příčiny nebo okruhy krizí – tělo a jeho nemoci, psychospirituální krize, peníze, polarita ženy a muže, mužský princip:
„Zdá se, že teprve po prožití určitého množství hlubokých krizí a neúspěchů máme my, dnešní muži, dostatek energie na to, abychom se podívali na svůj dosavadní život s odstupem a začali řešit nedokončené a chybějící. Úkolů ke zpracování je na cestě k vnitřnímu králi mnoho. Muž se musí obrátit ke svému malému dítěti, které nepoznalo tátu nebo ho zažilo opilého, ubližujícícho, odtažitého a chladného. Musí se vyrovnat s touhou po matce, po ženě, něze a harmonii, ale především s neschopností tyto zdroje nalézt, přitáhnout a udržet. Musí dospět k definici sebe sama jakožto silného a stabilního muže, který je však schopen se mezi svým vnitřním mužem a svojí vnitřní ženou volně pohybovat. To všechno jsou úkoly, které se objevují před těmi, kdo se odváží na cestu zpochybnění svých dávno natrénovaných a převzatých přesvědčení.“ (Str. 100)
Vše je ilustrované stejně jako v ostatních Bílého knihách příklady konstelací a jejich zasvěceným výkladem; je patrné, odkud poznatky a zjištění pocházejí a tak jsem se nejednou přistihl, jak si v duchu říkám spolu s autorem: „Ano, tak to je.“
„Jsem přesvědčen, že vztah k tomu, co je větší, ať je to cokoli, je jedním z klíčových tajemství, jak krizi, speciálně tu transformační, plútonskou, překonat. Zároveň je to dobrý lék na psychospirituální krizi, jakkoli zajisté nemá okamžité účinky.“(Str. 180)
nakladatelství Maitrea, Praha 2011, ISBN 978-80-87249-20-8, cena 275 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.