Jak napovídá titul, Alan Carlsson, kterému je právě sto let, kvůli jistým nepříjemným okolnostem už asi půl roku musí v domově důchodců snášet ústrky od sestry Alice, a kterého představa organizované oslavy na jeho počest dost děsí, podlehne impulzivnímu nápadu a tak jak je, v pantoflích, vyskočí z okna do zahrady. Vlastně spíše s obtížemi přeleze, přece jen už není žádný mladík, a vratkým krokem se vydá k autobusovému nádraží.

Když jej dlouhovlasý mladík požádá, aby mu pohlídal kufr, než si odskočí na záchod, dostane Alan další nápad. Útěk sice moc nepromyslel, pantofle se pro dlouhé vycházky nedoporučují, ale tohle už má racionální jádro - takový zdatně vyklížející mladík bude mít v kufru jistě nějaké pevné boty. A tak Alan sbalí kufr, nastoupí do prvního autobusu a nechá se odvézt kam mu peníze stačí. Tím se definitivně zaplétá do potrhlého příběhu. A my s ním.

Celá kniha je vedená ve dvou časových osách, jedna v současnosti, druhá ukazuje Alanův život a hlavně to, jak se - aniž by tušil jak a proč, jeho zájem o politiku je naprosto a zcela nulový - přimotal ke spoustě klíčových okamžiků moderních dějin. Už od prvního odstavce každé kapitoly můžete hádat, kam ho osud zavane nebo o kom bude řeč.

Ha, Fabbe. Carl Fabergé. A tak to jde pořád.

Obě linie jsou zajímavé a zábavné; Alanův život kvůli historické exkurzi, ta současná díky bláznivému spletenci náhod a nehod, které nakonec celkem drží pohromadě. A obě samozřejmě díky lakonickému humoru:

„Štika tedy pod hrozbou použití zbraně (ačkoli neozbrojený) rozhodl, že se policii a státnímu zástupci nic přiznávat nebude. Zkušenost mu říkala, že spravedlnost je málokdy tak spravedlivá, jak by být měla. Ostatní souhlasili, v neposlední řadě pod vlivem představy, jak špatně by to s nimi dopadlo, kdyby se tentokrát ukázalo, že spravedlnost přece jenom spravedlivá je.“ (Str. 245)

který je sice občas trochu cynický:

„Na rodinném statku pracoval jako čeledín a denně dostával nařezáno od otce, který ho považoval za budižkničemu. Ale v roce, kdy Juliovi bylo pětadvacet let, mu nejdřív umřela matka na rakovinu, nad čímž truchlil, a hned nato se jeho otec propadl do močálu, když se snažil zachránit jalovici. Julius truchlil i nad touto událostí, protože jalovici měl rád.“ (Str. 23)

ale pořád skvělý.

Mimoděčné proplouvání dějinami dvacátého století připomíná Forresta Gumpa, Alan je ale rozhodně inteligentnější. Když nějaké události či jejich dopad nechápe, je to mnohem spíše proto, že je chápat nechce, než že by nemohl. Je mu také bližší košile než kabát, dobrá večeře a kvalitní alkohol mu ke štěstí bohatě stačí. A výřečnost, s jakou na konci irituje státního zástupce, je zase velmi podobná Švejkovi (autor se k Haškovi jako oblíbenému autorovi hlásí). Výsledná kombinace je ovšem neodolatelná, bavil jsem se od začátku až do konce. Kniha je světový bestseller zcela právem.

nakladatelství Panteon, 2012, ISBN 978-80-87697-00-9, cena 349 Kč