Hendrik Groen: Žít a nechat žít

Když jsem dozpíval, přemýšlel jsem o tom, co budu muset připravit. Nejdříve se musí vymyslet podrobný postup s předběžným časovým plánem. Připadalo mi mnohem lepší nechat se pohřbít v létě, proto jsem si jako první cílové datum zvolil 21. červen, k tomu rezervu tří měsíců do 21. září, konce léta. To znamená, že mám na přípravy nanejvýš necelý rok. To by mělo stačit.

Druhé rozhodnutí bylo obrátit se na Joosta a Woutera, aby mi pomohli plán zdárně uskutečnit. Sám bych to nikdy nezvládl. Na to, abych se úspěšně vyvlékl ze života, jsem potřeboval dva prohnané a mazané kumpány.

Jsou stejnou měrou šokováni, kde se to v jejich usedlém kamarádovi vzalo, a nadšeni vyhlídkami. Ještě trochu plán rozšíří a doplní…

„Ty jsi podivín,“ řekl Wouter, „ale s fantastickým plánem.“

Joost dodal: „Kámo, tohle bych do tebe nikdy neřekl. Poklona. Škoda, že jsem na to nepřišel sám.“

Zmlknul, s přivřenýma očima se díval někam za mě do dálky a pak pokračoval: „Vlastně… nechtěl by ses… až se odsud vyvlíkneš, stát správcem mého italského sídla? Nejsou to dvě pořádné masařky jednou ranou?“

„Ovšem s nezrušitelným právem návštěv pana Joosta a níže podepsaného,“ promluvil zas Wouter.

Na chvíli jsem přišel o řeč, ale pak mi došla genialita této kombinace. Velký a zásadní kousek skládanky zapadl na své místo.

A pomalu se do toho pustí.

Celou dobu jste zvědaví, jestli se jim to podaří a jak to dopadne a zároveň sledujete cynickovtipné komentáře.

Ale obávám se, že italské politice už jen tak neporozumím. To by mě stálo nesmírné úsilí a jedno z nejdůležitějších předsevzetí pro zbytek mého života je, abych se nesmírnému úsilí pokud možno co nejvíce vyhýbal, pakliže s tím nebude spojený ohromný pocit štěstí. A to od italské politiky neočekávám. Doufám, že život v Toskánsku poplyne nerušeně, bez ohledu na dění v parlamentech, obecních zastupitelstvech, palácích či v zákulisí.

nebo

Poslední měsíce se zase trochu sbližujeme, ale to je tím, že se chovám smířlivěji, než je mi vlastní. Myšlenka, že jí za půl roku víceméně nepozorovaně zmizím ze života, mi pomáhá, abych se bez většího úsilí choval vlídně.

Afra si asi myslí, že buď chci zachránit naše manželství, nebo že mám milenku. Nemůže tušit, že se tu po sobě snažím zanechat dobrý poslední dojem.

Bylo to zábavné čtení s nečekaným koncem, jako odpočinek můžu jen doporučit.

Odkazy: