Arthur Dent, osudem zavátý na zaostalou planetu, který najde své místo jak sendvičář, Trilian jako astroložka mimozemšťanů, kteří zapomněli kdo jsou, co jsou a proč dělají to, co dělají. Útěky, podivné náhody... Zase mě na tom všem více než bizarní děj bavily dílčí scény, rozhovory nebo poznámky:

„Dalším zkoumáním se vzápětí zjistilo, co že se vlastně stalo. Meteorit prorazil do lodi velkou díru. Loď to nezaznamenala dříve, protože meteorit úhledně vyrazil tu část počítačového vybavení lodi, která měla registrovat, jestli loď zasáhl meteorit.“

Líbil se mi postřeh o vynalézavosti blbců:

„Běžnou chybou, které se při navrhování věcí odolných proti blbosti lidé dopouštějí, je hrubé podcenění vynalézavosti blbců.“

I lakonická vyjádření v rozhovorech:

„Co ti na to řekla?“
„Praštila mě tím šutrem podruhé.“
„Myslím, že ti můžu s jistotou říct, že to byla moje dcera.“
„Milounké stvoření.“
„Musíš ji víc poznat,“ vysvětloval Arthur.
„To pak zkrotne, nebo co?“
„To ne, ale ty se naučíš, kdy uhnout.“

Co mě ovšem překvapilo je konec - takový jsem ho nečekal. Ale i kdyby to dopadlo jinak, stejně bych se ke knize (knihám) dlouho nevrátil. Je toho totiž moc. Kdyby celý Průvodce měl jen jeden či dva svazky, stačily by mi.

nakladatelství Argo, Praha 2002, ISBN 978-80-257-0038-9, cena 198 Kč