Anthony de Mello, jezuitský kněz, se pro svou práci duchovního velmi inspiroval spiritualitou východu. Často používal její tradiční příběhy, aby ukázal v čem spočívá duchovní život, které věci jsou důležité a na co se soustředit. Proto se ve většině případů setkáváme s Mistrem a jeho žáky, řeší se osvícení, a když se mluví o Bohu, Kristus to nejspíš není.

„'Je něco, co bych mohl udělat, abych byl osvícen?'
'Můžeš pro to udělat stejně málo jako pro to, aby ráno začalo vycházet slunce.'
'K čemu tedy jsou duchovní cvičení, která nařizuješ?'
'Mají zajistit, abys nespal, až slunce začne vycházet.'“
(Bdělost, str. 20)

Jenže moudrost a duchovno jsou opravdu univerzální, a proto nakonec nevadí ani z jaké tradice je zmíněný Mistr, ani jakého náboženství je případný čtenář.

Moudrost sice univerzální je, ale bigotnost také - 22.8.1998 vydala římská Kongregace pro nauku víry oznámení, že Anthonyho „spisy nejsou v souladu s katolickou vírou a mohou způsobit těžké škody“. Podepsáno tehdy ještě kardinálem Ratzingerem (zdroj getsemany.cz). Nebude asi zrovna případ této knihy, protože ta přináší pouze příběhy a ke křesťanství je nevztahuje, ale obrázek to dokresluje.

„'Co u lidí způsobí Osvícení?'
Mistr pravil:
'Že budou ochotní angažovat se a nepatřit k žádné straně,
jít a nebýt vázáni nějakým daným směrem,
přijímat věci tak, jak přicházejí,
nemít výčitky kvůli minulosti
a žádnou úzkost z budoucnosti,
pohnout se, když se do nich zatlačí,
jít, dostanou-li se do vleku,
být jako mocná bouře,
jako pírko ve větru,
jako vodní řasy vznášející se v řece,
jako poddajně se drolící mlýnský kámen,
milovat stejně všechno stvoření,
neboť nebe i země jsou pro všechny stejné -
- to způsobuje Osvícení.'
Na ta slova jeden z mladších žáků zvolal: 'Takové učení není pro živé, ale pro mrtvé!'
A odešel a nikdy se nevrátil.“
Odmítnutí, str. 242

nakladatelství Cesta, Brno 1994, ISBN 80-85319-37-3, cena 89 Kč (tehdy)