John Green: Všechno je tuberkulóza (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Všechno je tuberkulóza Jak jsem si v poslední době přečetl romány o tuberkulóze (Kouzelný vrch, Morová rána), chtěl jsem si doplnit i faktické informace, a když jsem v knižních novinkách objevil Greenovo Všechno je tuberkulóza, sáhl jsem po ní. Cíl jsem naplnil, řadu informací jsem skutečně dostal, ale spolu s tím i leccos dalšího.

Kniha je totiž postavená jako kombinace tří vrstev:

osobního příběhu Henryho Reidera, mladého pacienta s tuberkulózou v Lakka Government Hospital v Sieře Leone,
dějin tuberkulózy,
kritiky nerovného přístupu k diagnostice a léčbě.

Na Henryho příběhu vysvětluje, jak těžké je v chudých zemích dodržovat léčbu, když nemocní mnohdy nemají ani co jíst, jak léčbu ovlivňuje nedůvěra, jak přerušení léčby vede k multirezistenci a nutnosti specifické léčby, na kterou nejsou peníze, a tak dále.

Ale v mnoha jiných zemích léky buďto nebyly vůbec dostupné, nebo se k pacientům dostaly jen sporadicky. V zemích s nízkými až středními příjmy, od Indie po Bolívii, Kambodžu a Etiopii, je i nadále míra úmrtí vyšší než ve Spojených státech před érou antibiotik. Například v Etiopii úmrtnost na tuberkulózu v roce 1990 připomínala úmrtnost ve Spojených státech v roce 1882, tedy v roce, kdy Robert Koch identifikoval malou zhoubnou částečku Mycobacterium tuberculosis. Bylo to stejné, jako by lék vůbec neexistoval – protože nemoc je tam, kde nejsou léky, a léky jsou tam, kde není nemoc.

To už je další téma, nerovný přístup. Farmaceutické firmy se snaží udržovat vysoké zisky, chudé země nedosáhnou na kvalitní diagnostiku ani specifickou léčbu, nové léky se nehledají dostatečně intenzivně, protože se to nevyplácí.

Patent firmy Johnson & Johnson měl vypršet v roce 2023, ale společnost se pokusila podat a prosadit sekundární patenty, aby prodloužila životnost svého duševního vlastnictví. Tento „evergreening“ patentů je běžnou strategií farmaceutických společností, jak zabránit generické konkurenci a ochránit si tak své ceny a zisky. V tomto případě společnost Johnson & Johnson tvrdila, že zatímco patent na samotnou léčivou látku bedachilinu končí, pomocná sloučenina, jež zvyšuje účinnost léku, byla patentována mnohem později, a že patent by se měl vztahovat na celý bedachilin.

A pak jsou tu samozřejmě dějiny nemoci. Popisují, že tuberkulóza tu byla odjakživa a je pořád (dost šokující je, že na ni stále umírá kolem milionu lidí ročně), jaké byly okolnosti objevu původce, experimenty s protilátkami, Kochův velký omyl s tuberkulinem, ale také třeba romantizaci nemoci:

Věřilo se, že souchotiny povznášejí tvořivé síly na novou úroveň, pomáhají umělcům hlouběji se dotknout duše, zatímco jejich pozemské tělo se doslova vysouší.

Kdo by řekl, jakou roli sehrála tuberkulóza v přijetí Nového Mexika mezi státy USA nebo v životech atentátníků při rozpoutání první světové války?

Informace byly překvapivé a zajímavé; obvinění systému je patrně oprávněné, ale asi bych se bez tak silného apelu obešel, no a emotivní, románové prostředky, ty pro mě byly vysloveně nadbytečné. Každopádně současná tuberkulóza je skutečně nemoc nejen biologická, ale také sociální a politická.

Jistě, nemoc je selhání, defekt či narušení organismu, které odborníci na medicínu uzdravují pomocí léků, operací a jiných zásahů. Zároveň je to ovšem i selhání či defekt naší společnosti, narušení rovnosti mezi lidmi. „Sociální determinanty zdraví“ – nedostatek potravin, systémové vyčleňování skupin na základě rasy či jiných identit, nerovná možnost vzdělávání, nedostačující zásoby čisté vody a podobně – nelze vnímat nezávisle na „systému zdravotní péče“, protože se jedná o nezbytné aspekty zdravotní péče.

Odkazy:

GREEN, John. Všechno je tuberkulóza. Praha: Euromedia Group, 2026. ISBN 978-80-284-1074-2.

John Green: Všechno je tuberkulóza

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv