Barb Rýdl: Ten, co kráčí se Smrtí 2

Je to ovšem jízda, s každým dalším případem mizí nebo je uspaná silnější a silnější bytost z Mezisvěta a cíl toho všeho je až nepředstavitelný.

Trvalo to století, věř mi, sahá to hlouběji, než si myslíš. Odhadl jsem vás, vás všechny, vaše malicherné chyby, to, jak reagujete na situace. Nezastavíš to, nejde to, jsem nevyhnutelný konec. Nechaly jste mě bez povšimnutí si v klidu vše připravit. (… ) Jste všechny stejné. Arogantně si hledíte jen svého. Pokud jde vše hladce, nevěnujete ničemu pozornost. Možná je načase předvést, jak moc se karty můžou obrátit,“ pronesl už velice nenávistně. (Str. 378)

Nadpozemské bytosti jsou tady více lidské (nebo je možná už lépe známe), resp. jsou pořád nesmírně mocné a nesmrtelné, ale mají vlastnosti podobné lidem – asi jako řečtí bohové.

Čtení škodí jen trochu ukvapená redakční práce – jsou tu překlepy

„Svět se však dál chtěl a půda praskala.“ (Str. 302)

ne úplně jasné formulace, nebo i chyby ("zavila“):

„Už nám, kruci, řekni, co se děje. To vaše tajnůstkaření je na poblití,“ zavila Agni jejím směrem. Tohle vyjadřování ho udivovalo. Rozhodně nemluvila jako všechny Ceteris Illi, co zatím Sam poznal.

„Ten tvůj slovník byl vždy rozkošný,“ odsekla jí místo odpovědi Smrt. (Str. 345)

Ale i přesto je jazyk stejně mladistvý a čtení tak svižné a zábavné, že jsem si pořád přidával kapitolu za kapitolou – až to bylo hotové a svět zachráněný.

Jediná škoda, že kniha ještě nebyla v tištěné podobě; v PDF na černobílé čtečce přijdete o většinu dojmu z obrázků a musíte si je alespoň prolistovat na monitoru. Protože ilustrace jsou zase výborné, je to malovaný skvost.