Jan Tywoniak: Nízkoenergetické domy 3 (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Nízkoenergetické domy 3 Další do sbírky knih o nízkoenergetických, pasivních nebo nulových domech. Myslím, že jsem si ji koupil před lety spolu s těmi ostatními, ale ke čtení jsem se dostal až teď. Ta trojka v názvu ukazuje, že je to už třetí publikace v pořadí – vývoj v této oblasti byl totiž bouřlivý, a tak po první (2005) a druhé (2008) knize následovala tato (2012), zahrnující legislativní změny a doporučení tepelně-technické normy ČSN 73 0540-2 platné od listopadu 2011. Všechny mají stejnou koncepci, v první části teorie, v druhé příklady budov. Z pohledu pravidel je samozřejmě nejlepší ta nejnovější, ale k prohlížení staveb by se hodily i předchozí.

Teoretické kapitoly zahrnují:

Energetická bilance a kategorie budov – princip hodnocení, primární energie, bilanční schéma, kategorie, …
Požadavky tepelné ochrany budov – šíření tepla, hodnocení podlahových konstrukcí, šíření vlhkosti, šíření vzduchu konstrukcí a budovou, …
Stavební řešení – celkový prostup tepla, tepelná setrvačnost, obvodové konstrukce, výplně otvorů, …
Vzduchotěsnost – hodnocení, měření a kontrola vzduchotěsnosti.
Technické soustavy – zdroje elektrické energie, tepla, chladu, klimatizační soustavy, příprava teplé vody, …
Fotovoltaika pro budovy – environmentální souvislosti, prvky systémů a praktická využitelnost, stínění a vliv teploty, způsob provozu, …

Tady mě zaujaly technické detaily, třeba to, že šíření vodní páry a vzduchová propustnost jsou různé věci:

Při hodnocení rizika kondenzace uvnitř konstrukce je potřeba důsledně rozlišovat mezi šířením vodní páry difuzí a prouděním a také mezi vzduchovou propustností a difuzními vlastnostmi jejích materiálových vrstev! Intenzita difuze vodní páry se řídí rozdílem koncentrace vodní páry ve vzduchu na vnitřním a vnějším líci konstrukcí. Intenzita proudění vzduchu, který skrz konstrukci unáší také vodní páru, se řídí rozdílem tlaku vzduchu. Transportovaná množství vodní páry mohou být o řády vyšší než v případě difuze, úměrně tomu stoupá i riziko kondenzace. Jakmile se v netěsné konstrukci začne šířit vodní pára prouděním, výsledky běžných normových výpočtů šíření vodní páry přestávají platit. Naopak k difuzi vodní páry dochází i skrz vzduchotěsné vrstvy a riziko kondenzace tedy přetrvává i u vzduchotěsných konstrukcí! Výpočty a hodnocení rizika kondenzace vodní páry je proto vhodné svěřit odborníkům s dobrými znalostmi stavební fyziky. Diskuse na internetu jsou příliš často velmi neodborné a matoucí. Pokud se v textu objeví tvrzení, že konstrukce „dýchá“, doporučujeme obrátit se na kvalitnější zdroj informací. (Str. 60)

nebo že vzduchotěsnost desek OSB vůbec není jistá (nebo alespoň nebývala).

Příkladů budov je pak deset a škála je docela široká – od rodinných domů přes instituce (mateřská škola, základní škola, výzkumné centrum), bytové domy až po „Energeticky autonomní revitalizaci průmyslové čtvrti“. Popis vždycky na několika stránkách probírá koncepci, stavební detaily, postřehy z realizace atd. Vše je pochopitelně bohatě ilustrované, příklad – Centrum kompetence Sonnenplatz, str. 158-159:

Kniha je zkrátka pořád moc pěkný přehled, i když s teoretickou částí bych byl opatrný – za 14 let se toho určitě změnilo hodně.

Odkazy:

TYWONIAK, Jan. Nízkoenergetické domy 3. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3832-1.

Jan Tywoniak: Nízkoenergetické domy 3

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv