Sam je policista, specializuje se na hledání pohřešovaných – a jeho nejnovější případ je vysloveně podivný. Šestnáctiletý chlapec se ztratil beze stopy, i když jeho kamarádka vypadá, jako by s ním stále komunikovala. Hledání nikam nevede a do toho Samovi neustále volá babička, že ho potřebuje vidět. Sam se s rodinou prakticky nestýká, žije osaměle a návštěva ho děsí. Nicméně přece jen nakonec přijede a stane se účastníkem scény jak ze špatného filmu. Babička mu předá deník ve španělštině, zavřenou krabičku a informaci, že krabičku za žádnou cenu nesmí otevřít – jinak by se z něj stal Ten, co kráčí se Smrtí.

Taková blbost!

Sam krabičku otevře šperhákem, pochopitelně je prázdná, znechuceně ji odloží a jde spát. A od té doby už jeho život nikdy nebude jako dřív…

---

Tohle mě opravdu bavilo, ke knize jsem se opakovaně vracel, puzen zvědavostí a to nejen na děj, ale i na Mezisvět a jeho bytosti. Osud, Život, Smrt, nižší andělé a démoni, bytosti živlů, bohyně, všechno pečlivě propracované a zakomponované do jednoho celku.

Opřel si hlavu o opěrku a jen tupě zíral před sebe. „To je vás hodně? Já myslel… " Zadrhl se. „Já myslel, že jsi jenom ty, a teď slyším nějaký Osud, Život, Čas… "

„Jasně že je nás víc, nás Ceteris Illi, nebuď blázínek. Pak tu jsou taky samozřejmě ještě duchové, nižší elementy, démoni a andělé, pár přízraků, posluhovačů, průvodců a nějaký další bordel, to není důležité. Celkově je nás hodně, jsme taková pestrobarevná rodinka nesmrtelných a věčných bytostí.”

„Perfektní,” zašeptal zoufale. „Neseznamuj mě s nimi, stačíš mi ty." (Str. 66)

Také místa – bar Na Konci světa, dům Smrti…

Postava Smrti, jedné z nejvyšších a nejsilnějších bytostí, je velmi sympatická. Pokud znáte Zeměplochu a jejího Smrtě (vizte Sekáče), tak tohle je jeho ženský protějšek. Ani u ní lidé nevidí projevy její činnosti:

„Polož to,” procedil naštvaně skrz zaťaté zuby. Vážně mu pila krev. „Jak si myslíš, že to bude vypadat, když se v mé kanceláři budou vznášet papíry?”

„To se neboj. Smrtelníci jsou děsně natvrdlí, nic nezaznamenají. Ignorovat očividné je vaše specialita. Mě nevidíte, ani nemáte. Někteří jedinci jsou sice citlivější, ale to je na dýl. Je ale opravdu zajímavé, jak nevnímáte ani nic okolo mě. Ač byste to technicky vzato mohl vidět, když s něčím pohnu, měli byste to zaznamenat, ale brání vám v tom vlastní popírání. Sleduj.”

Vyběhla ze Samovy kanceláře a začala mávat papírem, který sebrala ze stolu jednoho jeho kolegy. Chudák, kterého momentálně obtěžovala, se náhle nepřítomně postavil a vyhnul se jí. Kdyby Sam neviděl Smrt, přišlo by mu to – dnes už podruhé — jako velice zvláštní chování. Komukoliv jinému by se zdálo, jako (Str. 54)

Také nechápe sarkasmus. Ale je hravá, rozpustilá a zvědavá.

Střelil po ní nedůvěřivým pohledem. „Tos četla myšlenky i jí?”

„Ani jsem nemusela, u počítače měli rozpis služeb.”

„Jsi celkem detektiv.” Ač nechtěl, musel se maličko pousmát. „Když já nevím, co jí napsat."

„Jo, zlato, to pláčeš na špatném hrobě, já jsem Smrt. Nejsem expert na vztahy." Upřímně se u toho zasmála. (Str. 90)

Hodně mluví, žertuje – ale umí být ohromně děsivá a nesmlouvavá. Koneckonců je Smrt, odvádí duše z jejich těl.

Nesmím zapomenout na grafickou stránku, kniha je mimořádně bohatě ilustrovaná, každá stránka je barevná, i kdyby šlo „jen“ o zdobené rámečky:

a co chvíli je obrázek celostránkový:

Odkazy:

• Ten, co kráčí se Smrtí v ČBDB
• Ten, co kráčí se Smrtí v Databázi knih
• recenze Lenka z Budiž kniha

RÝDL, Barb. Ten, co kráčí se smrtí. Praha: Pointa, 2022. ISBN 978-80-7650-896-5.