Písně Karla Kryla ovlivnily spoustu lidí, včetně Pavla Hoška – ale zachovávají si působivost a schopnost oslovit i mladší generace. Co je v jeho písních, textech, v jeho hlase tak silného? Na to hledá kniha odpověď a soustředí se při tom na duchovní rozměr Krylova díla:
Chystám se na základě dostupných pramenů zjistit a doložit, jakou roli hrála v Krylově tvorbě jeho víra. Jaká byla ta zvláštní životní filozofie, která se zrcadlí v jeho písních. (Str. 9)
Rozdělená je do čtyř částí. První, Krylova cesta k víře, sleduje formující vlivy v jeho životní pouti, které jeho víru probudily.
Následuje Krylova práce s Biblí – v jeho písních je odkazů na biblické příběhy a postavy opravdu hodně. Desatero, žalmy, jména a místa, celé příběhy (Kain, apokalypsa)… Zajímavé je, jak důsledně Kryl používá zájmeno „my“, když mluví o nějakém jevu, zapojuje sebe i nás, všechny:
Země je rudá od krve,
kokrhá kohout v Galileji,
vždy znovu a vždy poprvé
prosíme s Petrem o naději,
jsme příliš slábi ve víře
a svatou pravdu na kříž vlekou,
neb zabijí-li pastýře,
jsme ovce, jsež se rozutekou.
(píseň Jidáš, citace ze str. 89)
Analýza je to perfektní, jediné v čem bych s autorem polemizoval je názor, že většina posluchačů nebude příběhy znát:
Kolik procent jeho posluchačů tuší, kde by v Bibli hledali příběh o Kainovi, o Jidášově zradě nebo o zapření Petrově? To procento zřejmě nebude vysoké. Důvod, proč Kryl v řadě písňových textů na Bibli odkazuje, zůstává zahalen jistým tajemstvím. Zdá se, že přinejmenším v některých případech chce Bibli spíš připomínat — jako jeden z pramenů kulturní a duchovní tradice, kterou se komunisté snažili vymýtit — než že by pomocí Bible objasňoval aktuální politickou situaci.
Aby mohl pomocí biblických paralel objasňovat současné dění, museli by posluchači ony biblické motivy, na které odkazuje, znát. Nebo aspoň většina z nich. Tento předpoklad ale není splněn. (Str. 100)
Myslím, že by sice třeba neurčili, kde přesně se nacházejí, ale určitě je znají. Ty příběhy jsou v obecném podvědomí, je to všude kolem nás, křesťanské kořeny naše kultura má. Vzpomínám si, jak překvapený jsem byl, kolik běžně známých rčení jsou Kristova slova (viz článek Křesťanská kultura).
Třetí část rekonstruuje Krylovo osobní krédo, odpovídá na otázku, čemu vlastně Kryl věřil.
Na základě dochovaných výpovědí, roztroušených v básních, v písních, v drobných prózách, v esejích, v rozhovorech s novináři a v osobních dopisech, a také na základě mých vlastních rozhovorů s řadou lidí, kteří Kryla dlouho a dobře znali, se chystám zformulovat něco jako krédo Karla Kryla. Přijde mi nesmírně zajímavé zmapovat krajinu Krylova duchovního života, zjistit, co si myslel o Bohu, o světě, o člověku a o smyslu života před tváří věčnosti. (Str. 9)
A konečně část poslední, Krylovo životní poslání, zkouší vysvětlit, jaký byl a co bylo jeho smyslem. Proč i po revoluci dál nabádal, upozorňoval a kritizoval, proč nemohl jinak.
Krylův úděl byl nevděčný. Říkal věci, které nikdo nechtěl slyšet, upozorňoval na příznaky neblahých trendů, kterých si málokdo byl vědom, připomínal věci, na které nikdo nebyl zvědavý. Koledoval si. Tak jako bibličtí proroci. Koledoval si mimo jiné o to, aby seriózní i méně seriózní novináři stále dokola spatřovali důvod jeho kritických slov. (Str. 189)
Kryla jsem poslouchal roky, snad všechna jeho alba, a tak jsem byl tématem nadšený. Citace mi zněly v uších, texty jsem poznával, ale až díky Hoškovi jsem spatřil, kolik těch odkazů je, jak fungují i z čeho pramení, jak významná byla Krylova víra.
Fascinující je také využití religionistických témat a výkladových klíčů, jak je autor v závěru shrnuje,
Odborná rozprava o liturgické aktualizaci Bible prostřednictvím zájmena my (J. Assmann) vrhla užitečné světlo na Krylův způsob práce s biblickými příběhy v písňových textech. Rozprava o scénáři kosmické války (M. Juergensmeyer) pomohla vysvětlit Krylovo pojetí dějin jako bojiště mezi dobrem a zlem. Souřadnice „sporu o smysl českých dějin“ (M. Havelka) nabídly vhodný výkladový rámec pro porozumění Krylovu vztahu k jednotlivým tradicím české duchovní kultury.
Religionistické pojetí komunistického režimu jako implicitního náboženství (A. J. Gregor) osvětlilo Krylovy básnické výpovědi o totalitním Československu jako o říši zvráceného náboženského kultu. (… )
(Str. 195)
stejně jako vysvětlení a opodstatnění Krylova porevolučního působení. Vážně skvělá kniha.
Odkazy:
HOŠEK, Pavel. Jako anděl s polámanými křídly. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2025. ISBN 978-80-7325-607-4.




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.