A pak se do toho pustí podrobně. První část Ekonomické mýty a iluze definuje ekonomické mýty jako argumenty nebo představy, které na základě správných faktů dochází k nesprávným závěrům. Lidé nevidí složitost jevů, ignorují souvislosti, popírají změny a reakce, příliš rychle zobecňují a tak dále. Kapitoly:

• Kouzlo amatérské ekonomie – proč jsou tak přitažlivé pro laiky
• Zdroje ekonomických iluzí – averze ke ztrátě, chyby v logice, sklon nevnímat dlouhodobé dopady atd.
• Iluze o fixním množství práce
• Iluze reálnosti ekonomických předpovědí

Druhá část Mýty a iluze na levici se pouští do oblíbených témat levicových stran a politiků. Kapitoly:

• Ekonomické problémy lze vyřešit zvýšenými výdaji státu – Dva typy výdajů; Hodnota věcí nespočívá v jejich nákladech; Vedlejší dopady vládních výdajů; Magický multiplikátor; Absurdní podpory zaměstnanosti; Projekty zvláštní obliby; Co ekonomiku skutečně podporuje
• Vláda dokáže „vybrat vítěze“ – Proč „výběr vítězů“ nefunguje; Cesta pokusů a omylů; Úkolem státu není podporovat neodpovědnost
• Státní podniky slouží veřejnému zájmu – Nejasné cíle; Slabá kontrola; Konec jedné iluze; Možnosti zlepšení

Cíle veřejných podniků ani odpovědnosti jejich představitelů často nejsou jednoznačně stanoveny či důsledně vymáhány. Podniky ve veřejném vlastnictví nejsou vždy řízeny na čistě obchodní bázi: oproti soukromým firmám mají zpravidla více cílů, např. zajistit dostupnost určitých služeb, přispět k vyšší zaměstnanosti, umožnit nízké nebo naopak vysoké ceny určité produkce či služeb apod. Jejich priority přitom nemusejí být zcela jasně stanoveny. Stanovení „veřejného zájmu“ je však obtížné: sleduje-li politika veřejných firem určité sociální cíle, jde zpravidla o opatření, která přinášejí různý prospěch i různé náklady různým skupinám obyvatel. Nejasné cíle však současně znesnadňují hodnocení úspěšnosti těchto podniků či jejich vedení, a vedou tak k rozptýlení odpovědnosti jejich vrcholných představitelů. (Str. 44)

• Ceny by měly být spravedlivé – Iluze s dlouhou historií; Úloha cen; Podstata trhu; Rozdělení příjmů; Selhání „fair trade“

Podobné argumenty hovoří o potřebě tzv. spravedlivého mezinárodního obchodu (fair trade), jehož cílem je pomoci – na základě „správně“ nastavených cen – producentům z chudších zemí zlepšit svou ekonomickou pozici.

Morální intuice, částečně pochopitelná, však v tomto případě nevede správným směrem. Základním zdrojem iluze spravedlivých cen je nepochopení role, kterou ceny v tržní ekonomice hrají a nerespektování vlivu vzácnosti, resp. poptávky a nabídky na jejich tvorbu.

Stoupenci koncepce spravedlivých cen (stejně jako některých dalších levicových představ) se na systém nabídky a poptávky i problém vzácnosti, který ceny řeší, dívají jako na „problém kapitalismu“. „Socialismus“ naproti tomu spojují s chimérickou „postnedostatkovou“ ekonomikou, v níž se společnost problémem vzácnosti (ani hledáním cest, jak bránit plýtvání vzácnými či nákladnými statky) již zabývat nemusí. Toto vidění je však naprosto chybné. (Str. 49)

• Honba za ziskem společnosti škodí – Chamtivost a bohatství; Příjmy a zisky; Firma a její „stakeholdři“; Kapitalismus bez kapitalistů?; Význam kapitálových společností; Problém veřejných statků; Neviditelná ruka konkurence; Jaké množství konkurence je dostatečné; Zisk a vlastní zájem; Zisky a zisková orientace

Studie neshledala, že by firmy, jejichž dominantním cílem a hnací silou bylo „maximalizovat zisk“ nebo „maximalizovat majetek akcionářů“ byly ziskově úspěšnější. Ve většině případů byly naopak ziskově úspěšnější firmy řídící se vizí spojenou se společenskou rolí svého produktu či podnikání.

Důvodem je, že pro náročné či dlouhodobé cíle (a to nejen podnikové) mnohdy platí, že příliš přímočará cesta k jejich dosažení nebývá ta nejúspěšnější. Nepřímé cesty bývají efektivní především všude tam, kde je k úspěchu třeba spolupráce s ostatními a kde příliš přímá cesta vyznívá často arogantně. Chceme-li zvýšit ochotu zaměstnanců táhnout s podnikem za jeden provaz, pak nám podniková vize „maximalizovat hodnotu pro akcionáře“ většinou příliš nepomůže. (Str. 77)

• Kapitalismus pronásledují vnitřní rozpory – Keynesovo odhalení; Iluze nízkých mezd; Konzumerismus, globální rozpory a ekologické problémy

Po levici logicky následuje strana opačná, tedy Mýty a iluze na pravici

• Regulace snižuje efektivitu trhu – Cíle a kvalita regulace; „Neviditelné“ regulace; Odraz rozdílných zájmů
• Stát by měl být co nejmenší – Neúspěšný boj a iluzorní představy; Klubové statky; Efektivní stát

S růstem bohatství společnosti tak může docházet i k rostoucí poptávce po klubových statcích, které zajišťuje stát. Předpokladem je důvěryhodnost státu jako prostředníka zajišťujícího objednané klubové statky.

Funguje-li stát tímto způsobem, není v zásadě důvod nahlížet na vyšší daně negativně. Výše daní není podstatná: důležitý je objem služeb, jež si občané chtějí prostřednictvím státu koupit, a hodnota, kterou jim stát za jejich daně poskytuje. Jsou-li obě veličiny v souladu, není pro „menší stát“ žádný důvod. To je i příčinou, proč mnozí lidé, mající možnost volby, dávají přednost zemím s vyššími daněmi (pokud v nich skutečně žijí) před státy s nižším zdaněním, jejichž „klubové služby“ jsou nízké. Pokud stát nespotřebuje příliš velkou část svých daňových příjmů na svůj vlastní chod, je zdanění, tj. výše vládních příjmů, jen výrazem společného nákupu statků, které spotřebitelé požadují. Účet za tyto požadavky by však měl přicházet v podobě stávajících daní, nikoli daní budoucích, hrazených těmi, kteří se na formulaci současných požadavků nepodíleli. (Str. 101)

• Vysoké náklady ničí národní konkurenceschopnost – Absolutní a komparativní výhody; Iluze ztráty pracovních míst; Konkurenceschopnost a produktivita; Mýtus podpory vývozu; Proč iluze národní konkurenceschopností přetrvává
• Mzdové rozdíly odrážejí rozdíly v osobní produktivitě a schopnostech – Faktory nabídky a poptávky; Model a skutečnost; Signální funkce mezd; Uzavřené trhy; Platy státních šéfů: iluze manažerského trhu
• Trh podporuje osobní odpovědnost – Morální hazard; Morální hazard veřejného pojištění; Morální hazard trhů; Morální hazard v řízení podniků; Morální hazard záchranných opatření
• Pokles cen brzdí ekonomiku – Empirické údaje; Hrozba odložených výdajů; Skutečné důvody „deflačního ohrožení“

Pokud bychom logiku předpokládající sklon spotřebitelů odkládat své nákupy v podmínkách klesajících cen přijali, znamenalo by to, že inovace a technologický rozvoj zvyšující kvalitu zboží (dávající spotřebitelům možnost získat za stejnou cenu vyšší hodnotu) jsou ekonomicky škodlivé, protože vytvářejí „deflaci“ a vedou k odkládání spotřeby. Nepochopení spotřební psychologie, o které se obavy z deflace opírají, vyplývá přitom i z faktu, že značná část spotřebitelů je ochotna za zboží, které získá hned, zaplatit více, než kolik by za něj vydala, pokud by si ho opatřovala až v budoucnosti. Pokud by tato psychologie neplatila, nebyli by na trhu spotřebitelé, kteří jsou ochotni si na nákup vybraného zboží vzít úročenou půjčku.

Skutečné důvody „deflačního ohrožení“

Deflace jako taková pro ekonomiku nijak škodlivá není: nevede ke vzniku recese a neprohlubuje ani její průběh. Podle standardní ekonomické teorie je dokonce důsledkem tzv. optimální měnové politiky, při níž cenová hladina dlouhodobě klesá.

Skutečným důvodem, proč mají centrální banky i vlády důvod proti deflaci bojovat, není sklon k odkládání výdajů oslabující růst ekonomiky, ale ochrana zájmů velkých dlužníků a jejich významných věřitelů a neschopnost bojovat proti nepružnosti mezd.

Nebezpečí deflace je za prvé spojeno se situací, kdy recesi provází značné zadlužení, ať již osob nebo podniků. (Str. 144)

Na závěr pak přicházejí omyly univerzální, Mýty a iluze napříč politickým spektrem

• Úspěšnost moderních ekonomik závisí na široké vzdělanosti – Trendy zaměstnanosti, vzdělání a produktivity; Paradoxy „ekonomiky znalostí“; Co skutečně rozhoduje
• Velké podniky jsou ekonomicky úspěšnější – Iluze úspor, synergií a inovací; Politický problém
• Ekonomie pro dobré a zlé časy je odlišná – Krizová ekonomie? Velikost je problém
• Podpora ekonomiky je založena na podpoře podniků – Disciplinovaný pluralismus; Tři rozšířené omyly

Kniha je opravdu výborná; dozvěděl jsem se srozumitelné vysvětlení všeho, co jsem někdy slyšel, i spoustu věcí, které jsem viděl poprvé (třeba vysvětlení komparativní výhody, umožnující export zboží do země, kde by se vyrobilo levněji). Je psaná realisticky, pragmaticky a s velkým porozuměním.

Tedy mohu jen doporučit.

Jsou-li ceny určitého statku vysoké, nejsou ničím jiným než symptomem problému, jehož podstata spočívá v něčem jiném, např. v tom, že produkce určitého statku je spojena s vysokými náklady nebo je (dočasně) ztížena. Bojovat proti tomuto důležitému signálu (nebo se snažit tento problém řešit) tím, že signál upravíme, představuje něco podobného, jako snažit se odstranit chorobu, spojenou se zvýšenou teplotou, tím, že teploměr rozbijeme. Zabráníme-li tomu, aby ceny statků v podmínkách jejich nedostatku rostly, zabráníme i tomu, aby lidé s tímto statkem zacházeli šetrněji a aby se jeho výrobci snažili daného statku vyprodukovat více. Zavedením „spravedlivých cen“ výchozí problém jen zhoršíme. (Str. 53)

Odkazy: