Bastiat se v liberárních kruzích na internetu skloňuje poměrně často; já na něj narazil před lety na D-FENSovi jako na vzor zdravého ekonomického rozumu. Překlady článků se mi ale online četly špatně, proto jsem si teď pořídil soubor esejů v knižní formě. Četly se o poznání lépe, zejména esej úvodní, který dal knize jméno.

Přesto si ale nemyslím, že by byl tak skvělý autor pro dnešní dobu. Nikoliv kvůli jeho myšlenkám, ty jsou srozumitelné a jasné (a pokud mají nějakou ekonomickou mezeru, já ji rozpoznat nedokážu), ale kvůli širší argumentaci. Ta je prostě dobová – zmiňuje soudobá jména, soudobé a starší myšlenky a teorie, kritizuje tehdejší opatření a tehdejší obhajoby. Třeba že vysoké daně živí mnoho rodin ve státních službách (kap. 3). To – doufám – už dnes nikoho ani nenapadne, natož aby to s vážnou tváří tvrdil.

Kniha se skládá z pěti esejů. Prvním je Co je vidět a co není vidět. V něm Bastiat pomocí příkladů přesvědčivě ukazuje, že každý obhajovaný a prosazovaný zásah do ekonomiky, ať už se jedná o propouštění, daně, veřejné práce nebo třeba státní zprostředkování namísto soukromých zprostředkovatelů, má svou skrytou stránku. Jsou to následné efekty v delším horizontu. Chce někdo bránit zavádění strojů, protože by vedlo k propouštění lidí i zlevnění výrobků? To je to, co je vidět. Co ale vidět není? Buď by kapitalista více vydělal (a tím pádem i více investoval), nebo by ho konkurence dovedla ke snížení ceny. Spotřebitelům by zbylo víc peněz, které by utratili jinde. V každém případě by to ekonomice jako celku prospělo.

A tak to chodí. Pamatuju noviny za 80 franků, nyní stojí 48. To pro předplatitele znamená úsporu 32 franků. Není jisté, nebo alespoň nutné, že oněch 32 franků zamíří zpět do novinového průmyslu; ovšem je jisté a nutné, že pokud nezamíří tam, zamíří jinam. Jeden si pořídí více novin, druhý se lépe nají, třetí se lépe oblékne, čtvrtý si obstará lepší nábytek.

Tak jsou všechna hospodářská odvětví propojena. Tvoří rozsáhlý celek, jehož jednotlivé části komunikují tajnými kanály. Co se ušetří na jedné, přináší prospěch částem všem. Důležité je dobře pochopit, že úspory nikdy, ale nikdy nejsou na úkor pracovního trhu a mezd. (Str. 40)

Nebo nápady tehdejších socialistů v roce 1847, kdy panoval nedostatek základních potravin, převzít zajišťování státem a obcemi, potraviny prodávat za nákupní cenu a lid osvobodit od poplatku (který je vidět).

Co by se stalo, kdyby podle vynálezu socialistů zaujal stát místo soukromého obchodníka? Ukažte mi, prosím, kde by tady mohla veřejnost najít nějaké úspory? Snad v nákupní ceně? Představte si však delegáty 40 000 obcí, kteří přijdou do Oděsy v jeden určitý den, kdy je zapotřebí obilí; představte si jen, jaký by to mělo účinek na ceny. Bude tu úspora v nákladech? Bude třeba méně lodí, méně námořníků, méně překládání, méně skladišť, nebo snad budeme zproštěni nutnosti toto všechno zaplatit? Uspoříme tím částku, která by jinak tvořila zisk obchodníků? Přijedou snad vaši delegáti nebo úředníci do Oděsy zadarmo? Podniknou snad cestu a budou tam pracovat pouze na základě principu bratrství? Nemusí se také pro ně zajistit živobytí? Nebude zapotřebí zaplatit jejich čas? A myslíte, že souhrn toho všeho nebude tisíckrát větší než 2 nebo 3 procenta, která jsou výdělkem obchodníka, což je taxa, již je obchodník ochoten garantovat? (Odstavec je na str. 29, ale protože jsem neměl sílu ho opisovat, cituji z jiného překladu na www.mises.cz)

Tahle část knihy je výborná.

Následuje Obchodní bilance. V ní se autor opírá do vzývaného počítání vývozu a dovozu a víry, že přebytek vývozu je zisk, zatímco přebytek dovozu je ztráta. Stačí mu dva příklady, aby ukázal, jak absurdní to může být a že se tato čísla přeceňují.

Zbytek knihy se pak točí kolem zákonů. Esej Zákon filozofuje nad obecným smyslem zákonů a diskutuje společenský řád; operuje s pojmy Zákon, Morálka, Spravedlnost (ale také Osoba, Svoboda, Vlastnictví). Je to abstraktní, a přestože posun k Okrádání je řízný až humorný, následujících dvacet stránek citátů a úvah nad mysliteli minulých dvou tisíciletí jsem přeskočil.

Problém zákonného Okrádání se musí jednou provždy vyřešit a nabízí se pouze tři řešení:
Menšina okrádá většinu.
Všichni okrádají všechny.
Nikdo neokrádá nikoho.

Musíme volit mezi částečným Okrádáním, Okrádáním všeobecným a žádným Okrádáním. Zákon může usilovat o pouze jediný z těchto výsledků.

Okrádání částečné – tento systém převládal, dokud bylo částečné volební právo, k němuž se uchyluje ve snaze vyhnout se šíření Socialismu.

Okrádání všeobecné – tento systém nás ohrožuje od té doby, co se volební právo stalo všeobecným, a masa pojala ideu zákony vydávat podle zásad předchozích zákonodárců.

Okrádání žádné – třebaže to bohužel nebude stačit, budu ze všech sil, do posledního dechu a z plných plic hlásat tento princip spravedlnosti, míru, řádu, stability, smíření a zdravého rozumu. (Str. 68)

Esej Vlastnictví a zákon probírá, co je hlavní a původní, jestli zákon (který vlastnictví vytvořil a nadále jej může organizovat, upravovat nebo rušit), nebo vlastnictví (a zákon jej pak má zaručovat a zajišťovat jeho respektování). Výsledek je myslím jasný, zákon je tu pro zabezpečení práva na vlastnictví.

Knihu uzavírá Okrádání a zákon, který je polemikou s protekcionisty a svým typickým způsobem ukazuje, jak takové zákony překrucují a pokřivují právo, otevírají brány socialismu a komunismu a samozřejmě brání volnému obchodu.

Jak už jsem psal v úvodu – Co je vidět a co není vidět je skvělé a stále platné. Ostatní eseje sice nejspíš také platí, ale čtou se hůře a jsou příliš poplatné době. Pro liberální ekonomy je to jistě nezbytné čtení, já si ale další výbory z Bastiata kupovat nebudu.

Odkazy:

• Co je vidět a co není vidět a jiné záhady ekonomie v Databázi knih
• Co je vidět a co není vidět a jiné záhady ekonomie v ČBDB
• web http://bastiat.cz/
• Překlady F. Bastiata na mises.cz
• Jörg Guido Hülsmann: Odkaz Fréderica Bastiata v ekonomii

vydal Ludwig von Mises Institut, Praha 2016, ISBN 978-80-87733-29-5, cena 249 Kč