Literárně zpracovat svůj každodenní život a udělat z něj deníkovou knihu, je svébytná – a dost obtížná – disciplína (vizte Deník muže ve středních letech Petra Kukala). Zpracovat svůj život do komiksové podoby je ještě o dost náročnější, protože má další dimenze – rozvržení do políček, kresba, písmo, … A přesně do toho se v roce 2017 Lucie Lomová pustila. Původně to byl experiment, naprostá improvizace a volnost (ve srovnání s prací na komiksu s přípravami a skicováním), v kresbě i ve scénáři. Zvolila si jen několik pravidel (citace ze zadní předsádky):
Kniha vychází s odstupem pěti let, což je vzhledem k intimní povaze deníku poměrně brzo. Ale jak autorka píše v úvodu:
Dneska se mi celý ten rok 2017 zdá skoro jako dávná minulost. Svět se za pět let změnil tolik, jak jsem si tehdy ani nepředstavovala, že by za tak krátkou dobu mohl. Bylo to před covidem, před válkou… Získala jsem odstup i od toho, co se tehdy dělo v mojí rodině, věci se usadily, proměnily. A připadá mi, že to funguje, že tenhle subjektivní kaleidoskop každodenního života může zajímat a pobavit i ostatní lidi. (Str. 3).
Zajímat rozhodně bude. Život komiksové kreslířky se dost liší od běžné rutiny a tak umí upoutat. A zároveň řeší podobné problémy jako my všichni, má starosti o své blízké, přemýšlí o svém okolí. Velmi rychle se začnete cítit jako její známý…
Stejně tak poutavý je styl kresby, svou bezprostředností. Je vidět rychlost a zároveň zkušený rukopis. Je úžasné, co dokáže s černou linií a jedinou modrozelenou barvou vykouzlit. A v neposlední řadě humor.
Mně se komiksový deník líbil moc.
Odkazy:
LOMOVÁ, Lucie. Každý den je nový. Praha: Labyrint, 2022. ISBN 978-80-88378-17-4.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.