„Konflikt však ve skutečnosti existuje v hlavách lidí, nikoli v objektivní realitě. Pravda není nic víc než další – možná dobrý, možná špatný – argument do diskuse o předmětu sporu. Ten totiž existuje, protože existuje v myšlení lidí. Strach, i když třeba nepodložený, je reálný a je třeba s ním počítat. Naděje, třeba i nerealistické, mohou vést k válce. Fakta, i když nepopíratelná, nemusí nijak řešit problém.
(...)
Zkoumání objektivní reality, ať jakkoli užitečné, nemění nic na skutečnosti, že je to objektivní realita v interpretaci každé ze zúčastněných stran, která při vyjednávání tvoří problém a současně otevírá prostor pro jeho řešení.“ (Str. 32)

Metoda je jednoduchá, stojí na čtyřech pilířích (což jsou zároveň názvy kapitol v části Metoda):

• Oddělte lidi od problému – vzájemné vztahy a problém se prolínají, je třeba zabývat se objektivními problémy samostatně, zjistit a prodiskutovat vnímání druhých, stejně jako rozpoznat emoce a zabývat se jimi
• Soustřeďte se na zájmy, ne na postoje – je třeba ptát se proč, uvědomit si, že každý má více zájmů a zájmy protistrany považovat z asoučást problému
• Vytvořte vzájemně výhodné alternativy – začít oddělením vytváření alternativ od rozhodování, určit rozsah dohody, najít společné cíle, poznat preference druhé strany
• Trvejte na využívání objektivních kritérií – společně najít normy a postupy, jimž se obě strany mohou (nebo musí) podřídit

Kniha obsahuje i další, možná ještě důležitější, část, která odpovídá na otázky:

• Co když jsou silnější? (Připravte si nejlepší alternativu k vyjednávané dohodě)
• Co když druhá strana nechce principiálně vyjednávat? (Použijte vyjednávací jiujitsu)
• Co když hrají nečistou hru? (Jak jednat s nekompromisním soupeřem)

Rady jsou naprosto logické a už na první pohled je jasné, že musejí fungovat. Třeba ona nejlepší alternativa, BATNA. Když budu vědět, jak si poradím, pokud k dohodě nedojde, a s touto variantou budu navrhované dohody porovnávat, nemůže se stát, že pod tlakem okolností odsouhlasím vlastní prohru.