Nepřestává mě překvapovat, jak ohromně tvárná je naše psychika. Ať se zabýváme čímkoliv, dokáže se velmi záhy přizpůsobit a důkladně nás v našem počínání podpořit. V mozku vznikají nové spoje a dráhy, opakováním se fixují, zavedené postupy se optimalizují a nám najednou připadá, že v dané oblasti pronikáme dál a dál. Pár příkladů:

Fascinuje vás psychoanalýza, hrabete se v podvědomí, vytahujete skryté motivy, analyzujete symboly, významy? Celé roky můžete objevovat nové a nové objevy, otevírat další a další třinácté komnaty.

Jste na duchovní cestě a aktivně popíráte ego? Můžete donekonečna, pokaždé když se ho zbavíte, objeví se jinde, pokaždé najdete dalšího pozorovatele a můžete také donekonečna (pokud se nepomátnete a nepřestanete si sebe sama uvědomovat).

Systematicky si pěstujete pocity ohrožení? Věci vás ohrožovat začnou.

A to nemluvím o samoposilující zpětné vazbě, čím častěji se věc stává, tím méně pochybností a tím lépe funguje. Co z toho vyplývá? Zase psychohygiena, o které jsem se tu už jednou zmínil. U věcí, související s psychikou, nebo obrazněji s duší, je třeba být opatrný a nepřehánět je. Z obyčejného zájmu se může stát nutkavá posedlost a uspokojování jakýchkoliv nutkání v sobe nese jisté riziko - dělat to naplno brzy přestane stačit a bude třeba opět přidat, prohloubit. Uspokojovat ano, ale s mírou.

Pružná psychika je nevýhoda, která nás může dovést třeba k vypěstování neurózy, ale zároveň i obrovská výhoda, protože díky ní se přizpůsobíme prakticky jakýmkoliv podmínkám. A díky ní také můžou fungovat věci jako autosugesce, afirmace, přeprogramování, nebo třeba kognitivně-behaviorální léčba neuróz.

Ale té odvrácené stránky věci bychom si měli být vědomi.