Poslední dobou poměrně často projíždím jedním městečkem v Pardubickém kraji, a při každém průjezdu znovu žasnu nad domky obloženými bílým plastem. V té ulici je jich asi pět, což samo o sobě je zajímavé - buď tam bydlí šikovný a výmluvný prodejce, nebo to lidé okoukávají jeden od druhého.
Materiál je na rozdíl od jakékoliv omítky hladký, bílý a lesklý; palubkový efekt se také dvakrát do téhle zástavby nehodí. Kdyby to alespoň mělo barvu a texturu dřeva, ale takhle - neorganické, umělé a aseptické, jako stěna v mrazícím boxu nebo chladící vůz, jako lednička.
Nutí mě to vracet se ke knize Alaina de Bottona Architektura štěstí a přemýšlet, jestli bych nechal zvítězit pragmatismus (nejspíš to dobře izoluje a zcela nepochybně dokonale odpuzuje vodu) nad atmosférou a pocitem z takového bydlení.
Nenechal.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.