Bohuslav Reynek: Odlet vlaštovek (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň Co verš, to rána. Třesk. Prásknutí biče.
Někdy trestající soudce, jindy kající se flagelant, ale pokaždé až na kost. Kost... kostí je v básních plno. Symboliku zmaru, konce, viny a proklínání najdete na každé stránce.

Peří (str. 19)

Byl tu pták a byla křídla,
zázrak písně ze zášeří.
Větev na ohnivém keři
v mlze smrti na trn stydla.
V opadalém listí zbývá
z obou křídel kůstka křivá,
lebka, živá veš, hrst peří.

Popel. V šedi jiskra živá,
žhavá jizva po naději,
ústa, jež se ještě chvějí,
krvavá, už nesmělá.

Krev na prstech anděla,
na dveřích tmy, na veřeji.

Popel na čele.

Po přečtení sbírky už chápu, co myslel Václav Vokolek patetickým „V Petrkově se po celý věk bojovalo, trpělo, vítězilo i prohrávalo, volalo do prázdna a odpovídalo se i z nebes, rozmlouvalo s Bohem i s kočkami.“ Sice se mi citace stále nelíbí, ale uznávám, že má racionální jádro. Reynkovy básně jsou boje i utrpení plné, jsou drsné a je třeba dávat si je po kapkách.

Více o Bohuslavu Reynkovi najdete na stránkách Galerie art nebo Tea-art.

Bohuslav Reynek: Odlet vlaštovek

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv