Oslovil mě Adam Votruba s nabídkou článku ke zveřejnění. Text jsem si přečetl, zjistil že pěkně zapadá k mým kacířským zamyšlením nad ekonomikou v cyklu Trh a konkurence, a hned ho zařadil do edičního plánu. Zároveň jsem založil novou kategorii ekonomie. Wu

Je možné v ekonomii experimentovat?

Učebnice ekonomie rády používají jednoduché modelové příklady, aby vysvětlily, jak funguje ekonomika. Studenti z nich pochopí, že vyšší cena přiláká další nabídku, že každý se snaží maximalizovat svůj užitek a že lidé jsou díky penězům šťastnější. Jeden zajímavý příklad jsem však v žádné z učebnic ekonomie nenašel a proto na něj chci upozornit.

Představme si, že v jakési zemi existuje bankovní sektor, který vlastní 1 000 000 jakýchsi peněz - třeba zlatých. Všichni ostatní lidé v této zemi vlastní 10 000 000 zlatých. Představme si, že bankám plynou zisky z půjček a že jejich čistý roční zisk činí 10% z původního množství peněz, které vlastnily. Banky zase získané peníze ihned půjčí a tím zajistí pro další rok opět čistý zisk 10 % z nového množství peněz. Představme si pro jednoduchost, že bankovní sektor provází ideální nepřetržitý ekonomický růst. Znamenalo by to, že za 8 let banky své jmění zdvojnásobí a za dalších 18 let bude jejich jmění stejně vysoké, jako bylo původní množství reálných peněz v oběhu (překročí jedenáctinásobek původní hodnoty). Za dalších 7 let už budou banky „vlastnit“ dvakrát více peněz, než „reálně“ existuje. Jak je to možné?

Jeho autorem je německo-argentinský podnikatel Silvio Gesell, který požadoval, aby peníze při nečinnosti ztrácely svoji hodnotu, podobně jako ji ztrácí jiné zboží, např. uskladněné potraviny. Experiment s tímto modelem byl proveden v letech 1932-1933 v rakouském městečku Wörgl. Místní měna byla při tom kryta měnou celostátní. Na konci každého měsíce se musela prodloužit cena bankovky tím, že se na ni nalepil kolek v ceně 1% hodnoty bankovky. Mnohonásobně se tak zrychlil oběh peněz mezi lidmi. V důsledku toho se v době vrcholící hospodářské krize snížila nezaměstnanost v městečku během jednoho roku o 25 %. Když však začaly o zavedení tohoto systému uvažovat i jiné obce, centrální banka tuto praxi zakázala. (Více informací zde.)

Nelze na prostoru novinového článku více, než na problém poukázat. Uvedené informace se navíc natolik liší od zaběhnuté praxe a uvažování, že mohou být považovány za příliš výstřední, než aby stálo za to se jimi zabývat. Přesto však je považuji za dostatečně inspirativní k položení otázky: Proč se vlastně trochu neexperimentuje s hospodářdkým a finančním systémem?

Můžeme nad tímto nápadem pohoršeně zvolat: „Pánové, proboha, uvědomte si, že to, s čím chcete experimentovat, jsou lidské bytosti.“ Tato slova zaznívala z úst liberálů na adresu socialistů již v 19. století a pokud si vzpomeneme na zrůdnost komunistického experimentu, dali bychom jim i za pravdu. (Ne že by totální deregulace trhu nebyla experimentem s lidským bytostmi.) Komunistický experiment ovšem experimentem v pravém slova smyslu nebyl. Experiment dělá někdo, kdo neví a chce se dozvědět, experimentovat znamená být otevřen novým zjištěním. Komunisté bohužel „věděli“, resp. si mysleli, že vědí.

Případ městečka Wörgl je něčím docela jiným. Lokální báze této praxe zajišťovala téměř naprostou dobrovolnost, nikdo se nemusel na experimentu podílet, pokud by doopravdy nechtěl. Pokud by takový postup byl státem tolerován, dával by možnost vytvořit jistou pluralitu různých hospodářských systémů na jednom území a dal by lidem určitou svobodu volby, čemu dávají přednost. Lidé by dobře viděli, jaké postupy mají pozitivní dopad na jejich životy, ty by preferovali a snažili se je na místní úrovni zavést. Rizika takového počínání by se dala minimalizovat vzhledem k alternativě, kdy by se „experimentovalo“ s hospodářstvím celého státu.

Zde svou úvahu zakončím. Nechci vyzývat komunální politiky, aby následovali wörgelského případu. Spíše se obracím na běžného čtenáře, aby si připustil možnost lokálního finančního systému do svého uvažování. Neříkám: „Pusťme se do toho, tohle nás spasí!“ Nevím totiž, jaké by byly všechny důsledky, a nejsem vševědoucí stoupenec spásonosné ideologie. Říkám: „Uvažujme o tom.“ Důležitá změna se začíná rodit tehdy, když si člověk připustí její možnost.

Adam Votruba

Ke ztrátě hodnoty peněz dochází automaticky inflací, nalepování kolku k alternativnímu platidlu to pouze zviditelnilo (a ano, donutilo lidi zbavovat se hotovosti), takže si nejsem jistý, jestli zrovna tohle je dobrý směr. V každém případě ale souhlasím s tím, že experimentovat s ekonomikou, bez ohrožení lidí, jít musí. Při čtení článku se mi vybavovala spousta věcí, nejdřív jsem si vzpomněl na úvahu Kde se bere zisk, pak na islámské banky a nakonec na funkční experimenty - LETS, obchodní systémy místní směny. Doufám, že i pro vás byl Adamův příspěvěk stejně inspirativní. Wu