Zkusil jsem dalšího Borgese, který je dostupný, tentokrát dva rozhovory, které vyšly v edici Malá díla a dají se najít v Levných knihách. Říkal jsem si, že mě možná zaujme jeho povídání, někteří lidé dokáží být v rozhovorech neuvěřitelně přesvědčiví... Nestalo se tak.
První rozhovor byl jako intelektuální ping pong. Vlastně ne, to je špatné přirovnání, byla to hra mezi nadhazovačem a kresličem ornamentů. Tázající nadhodil, Borges začal vypouštět věty, větvící se do mnoha možností, alternativ a ornamentů. A tak pořád dokola, dost dobře se nedalo věřit, že jsou otázky nebo odpovědi myšlené vážně. Ne že by snad byly nevážné, jen.... hra. Hraní si na něco. Vlastně to Borges potvrdil sám v poslední odpovědi:
„Ne, rád bych vám poděkoval za laskavost a velmi příjemný rozhovor, protože já jsem se na něj chystal jako na boží soud a nebyl to boží soud... Byla to naopak velmi příjemná zkušenost. Byl jste velkomyslný a poskytoval mi své vlastní úvahy předstíraje, že jsou moje. Manipuloval jste se mnou velmi obratně po celou dobu a já vám za to děkuji.“ (Str.62)
A druhý rozhovor... Je o psaní. Vznikl ze záznamu diskuze sympozia věnovaného Borgesovi na Univerzity of Maine, USA. A to je tak všechno, co mi utkvělo... Inu, zdá se, že Borges nebude pro mě to pravé čtení.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.