Jorge Luis Borges [chorche luis borches] je legendární postava; když se pohybujete mezi knihami a jejich recenzemi, dříve nebo později na něj narazíte. Na jeho myšlenku o nekonečné knihovně (povídka Babylonská knihovna), na jeho ohromující sečtělost, na slepotu, která ho postihla jako důsledek dědičné choroby, na geniální dílo… Před pár lety jsem se pod dojmem takových zvěstí rozhodl něco si přečíst, v knihkupectví měli Obecné dějiny hanebnosti. Povídky stylově dokonalé, vybroušené do posledního slova, ale k dalším jeho knihám mě nepřesvědčily.

To až můj rostoucí zájem o teorii literatury a poezie; při jednom prohledávání nabídek knihkupectví na mě Ars poetica vypadla. Jedná se o soubor šesti přednášek,které Borges pronesl na Harwardu ve školním roce 1967-68. Tehdy byly nahrané, ale záznam se ztratil a najít se ho povedlo až po 30 letech. Z názvů je patrné téma každé kapitoly (přednášky):

• Hádanka poezie – tedy úvahy nad její podstatou
• Metafora – o metaforických vzorcích a jejich použití různými básníky
• Vyprávění příběhu – o epické poezii
• Hudba slov a překlad – problémy převodu veršů do cizích jazyků
• Myšlenka a poezie – o významu a přesvědčivosti
• Básnické krédo – samotné Borgesovo vyznání, inspirační zdroje, oblíbené knihy, metafory, vztah k volnému a vázanému verši, věrnost snům, snaha o předání.