Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea (Wuwejův zápisník)

Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea Jako správná odysea začíná příběh hluboko v minulosti, konkrétně před třemi miliony let, kdy se u tlupy pravěkých lovců a sběračů náhle objeví podivný monolit. Občas se probudí k životu, upoutá jejich pozornost a každému ukazuje obrazy tak dlouho, dokud jej nenapadne řešení problému.

Hned v druhé kapitole se přeneseme v čase do hloubkového průzkumu Měsíce. Na jediném satelitu Země už existuje stálá vědecká základna; při snímkování povrchu a sledování magnetického pole se v kráteru Tycho objevila magnetická anomálie v hloubce asi 10 metrů pod povrchem (MAT-1). Po odkrytí hornin se ukázal kvádr, naprosto černý, neodrážející ani paprsek světla, se stěnami v poměru 1 : 4 : 9 a odolávající všem výzkumům. Teprve když se přiblíží měsíční den a na MAT-1 poprvé padne sluneční světlo, vyšle rádiový signál. Propočty záznamů z družic a vědeckých laboratoří jsou jasné - směřoval někam k měsícům Saturnu.

Kniha pokračuje opět o pár let později, k Saturnu míří vesmírná loď Discovery, na palubě kromě astronautů je i nejmodernější počítač HAL-9000, autonomní inteligence. Víc už ale rozepisovat nebudu, kdybyste náhodou klasiku sci-fi neznali.

Uvědomil jsem si tři věci, za prvé jak moc je kniha psaná didakticky, skoro by se dalo říct, že popisy technologií jsou když ne důležitější, tak minimálně stejně důležité jako děj.

Za druhé, že řeší najednou dvě pojetí konfrontace s cizí inteligencí - s inteligencí umělou a inteligencí mimozemskou - a že problémy, které to přináší, mohou být nečekané a těžko předvídatelné.

A za třetí, že popis transformace vědomí na konci se velmi podobá popisům odchodu duše z těla. Jen ten tunel je trochu hranatý.

Protože na Internetu je toho o Clarkovi i jeho knihách spousta, přidám nějaké odkazy:

Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv