Borgese jsem si pořídil kvůli knize Borgesův svět Václava Cílka. Tu jsem si koupil kvůli jejímu autorovi, protože vím, že co napíše, to stojí za přečtení. Jenže jaké by to bylo čtení o Borgesově světě, kdybych od něj nečetl ani řádek? Ideální by byly eseje z Borgesovy "osobní knihovny", ale i tyhle příběhy jsou pěkné.
Pěkné, nikoliv skvělé. Řemeslně mimořádně podařené, ale co se týče námětů, pocházejí z historických informací o nejrůznějších nepříliš známých banditech (a jedné pirátce) v cyklu Obecné dějiny hanebnosti:
- Ukrutný vykupitel Lazarus Morell
- Neuvěřitelný podvodník Tom Castro
- Vdova Čingová, pirátka
- Dodavatel ničemností Monk Eastman
- Nezištný vrah Billy Harrigan
- Nezdvořilý mistr obřadů Kocuke no Suke
- Maskovaný barvíř Hákim z Mervu
Nebo z pohádek, pověstí a vyprávění různých národů, třeba z Příběhů tisíce a jedné noci, v části Etcetera:
- Teologem i po smrti
- Komnata soch
- Příběh dvou mužů, kteří měli sen
- Podvedený čaroděj
- Inkoustové zrcadlo
- Muhammadův dvojník
- Velkodušný nepřítel
- O důslednosti vědy
Za zmínku stojí Příběh dvou mužů, kteří měli sen, jehož rozpracováním vznikl nejznámější román Paula Coelha Alchymista. A možná také jeden příběh z Fimfára. Ještě je tam jeden příběh, Muž z Růžového nároží, zdroj není uvedený, takže to asi bude vlastní tvorba.
V předmluvě Borges píše, že "tato cvičení v narativní próze vznikala v letech 1933 až 1934". To je výstižné! Bohaté a zručné cvičení, jedno z prvních děl a přitom tak vyladěné, každá věta, možná každé slovo je promyšlené. Co jsem se o autorovi dočetl na iLiteratuře, "touha po stylistické čistotě a přesnosti", jej charakterizovala. K obdivu mi ovšem chybí původnost.
O Obecných dějinách hanebnosti psal pár poznámek Tomáš V. Odaha (pár poznámek, doslova, jsou to dvě stylisticky hanebné věty), anotace je k přečtení na Knihi.cz, výstižná recenze Palo Pilcha je na diycore.net.
