Digitální fotoaparát byla revoluce, neuvěřitelně se zlevnilo pořizování fotografií, a když se povedlo vylepšit snímače, začal se pomalu stírat i rozdíl v kvalitě. Ta volnost, cvakat jednu fotku za druhou! Pak si v klidu na počítači vybrat nejpodařenější a ostatní smazat...

Počkat. Opravdu je mažeme?

Neostré, omylem vyfocené nebo se špatnou expozicí ano, ale co tu záplavu průměrných? Ne, ty skladujeme, protože by se mohly hodit, protože na nich může být něco, o čem teď nevíme. Jenže jak roste kapacita snímačů, roste i velikost souborů a najednou jsou z každoročních přírůstků v řádu jednotek celé desítky gigabajtů.

Pokračování příspěvku

Tentokrát Miroslav Žamboch využil úžasné volnosti prostředí série JFK k tomu, aby si zkusil napsat western. A to western takřka čistý, agentura a její technologické vymoženosti se objeví jen v několika rozhovorech, poskytne Vegovi o trochu lepší zbraně a jakž takž funkční léčivo, ale tím to končí. Všechno ostatní pochází z načrtnutého světa.

Tím je ještě mladá Amerika, nějaký přelom devatenáctého a dvacátého století. Vincent Vega přijíždí do městečka utopeného v divočině.

„Malý York už nebyl pouhou osadou nebo městysem. S pobočkou Carské guberniální banky, třemi saloony, skutečným kostelem a školou - pravda, pouhou dřevěnou boudou, vybavenou lavicemi a odřenou tabulí, která sem doputovala bůhví odkud - měl plné právo na označení město.“ (str. 11)

Pokračování příspěvku

Potřeboval jsem trochu proklepnout jeden počítač s Windows, a protože jistota, že se virus nebo jiný malware aktivně neskrývá, je jen tehdy, pokud z podezřelého počítače nic nespustíte, hledal jsem nějaké bootovací CD s antivirem. A našel jsem článek, o který se musím podělit - The Best Free antivirus rescue CDs.

Antivirů, které poskytují i vlastní na linuxu založené boot CD, je více, než jsem čekal - Dr. Web, AVG, Avira, Kaspersky, BitDefender, F-Secure. Záchranné disky navíc mívají další užitečné utility, správu partition tabulky, editor registrů, správce souborů.

Tohle by se mohlo hodit...

Jak napovídá titul, Alan Carlsson, kterému je právě sto let, kvůli jistým nepříjemným okolnostem už asi půl roku musí v domově důchodců snášet ústrky od sestry Alice, a kterého představa organizované oslavy na jeho počest dost děsí, podlehne impulzivnímu nápadu a tak jak je, v pantoflích, vyskočí z okna do zahrady. Vlastně spíše s obtížemi přeleze, přece jen už není žádný mladík, a vratkým krokem se vydá k autobusovému nádraží.

Když jej dlouhovlasý mladík požádá, aby mu pohlídal kufr, než si odskočí na záchod, dostane Alan další nápad. Útěk sice moc nepromyslel, pantofle se pro dlouhé vycházky nedoporučují, ale tohle už má racionální jádro - takový zdatně vyklížející mladík bude mít v kufru jistě nějaké pevné boty. A tak Alan sbalí kufr, nastoupí do prvního autobusu a nechá se odvézt kam mu peníze stačí. Tím se definitivně zaplétá do potrhlého příběhu. A my s ním.

Celá kniha je vedená ve dvou časových osách, jedna v současnosti, druhá ukazuje Alanův život a hlavně to, jak se - aniž by tušil jak a proč, jeho zájem o politiku je naprosto a zcela nulový - přimotal ke spoustě klíčových okamžiků moderních dějin. Už od prvního odstavce každé kapitoly můžete hádat, kam ho osud zavane nebo o kom bude řeč.

Pokračování příspěvku

V diskuzi pod článkem o Cestě pravého muže se do jedné citace rozhorleně opřela paní Sthsth, konstatovala, že kniha, která tvrdí tohle:

„Přestože jste se ženou dvě rovnoprávné bystosti, jste zároveň také velmi odlišní. Pokud má vaše žena ženskou sexuální podstatu, bude cítit naplnění v proudu lásky. Může mít potíže v zaměstnání, ale pokud bude jejím životem proudit láska - s dětmi, přáteli a s vámi - pak bude mít pocit naplnění.
Vy však ne. Máte-li mužskou sexuální podstatu, pak vás žena a děti můžouu přesvědčovat o své lásce ve dne v noci, a přesto se nebudete cítit dobře, pokud budete mít potíže v zaměstnání nebo se vám nebude dařit plnit vaše poslání. nebudete mít ani chuť na žádné důvěrnosti se ženou, dokud se situace v zaměstnání zase nezlepší.“ (Str. 192)

nemá v moderní době co dělat, že je to trapná reakce na snahu žen v západní společnosti konečně zaujmout rovnoprávnější roli, a že jsme v Čechách s feminismem zaspali. A když se k ní v diskuzi nikdo nepřidal, zlomila nad námi hůl.

Jenže ono je to celé nedorozumění!

Pokračování příspěvku

Když jsem si tuhle knihu poprvé přečetl (až po skončení studií, pochopitelně, když už to nebylo povinné), byl jsem uchvácený tím, jak silná a přitom čtivá kritika to je, a mrzelo mě, že archaický jazyk nikdo nepřevedl do jazyka současného, aby její čtení ulehčil. Dokonce jsem chvíli uvažoval o tom, zda se do toho sám nepustit. Proto jsem s velkým potěšením kvitoval nové, jazykově modernizované vydání a okamžitě si ho pořídil.

Trochu o obsahu:

Když poutník čili autor dorostl do věku, kdy začíná rozum chápat rozdíl mezi dobrým a zlým a viděl rozmanitost světa, musel začít uvažovat, ke které skupině se připojí a jak stráví svůj život.

Pokračování příspěvku

Jedu takhle vlakem z Prahy, očima hltám Kopřivův Asfalt, ústy hltám škvarkovou placku.

Nějaký obzvlášť tuhý kousek zadrhne o zub, skousnu, trochu to zatáhne, ale nijak zvlášť, nevěnuji tomu pozornost. Jen když tam zabloudí jazyk a naráží na nečekanou hranu, hlavou mi bleskne myšlenka o zubní niti a kartáčku, ale utrhnout se od knihy prakticky nejde.

Jenže jazyk naráží stále, jezdí v té prázdnotě sem a tam, odkládám čtení a konečně si to připouštím - odštípl se mi kousek zubu, nejspíš jsem ho spolkl. No to je zase den. Objednat k zubařce, vrtání... Ach jo.

Konečně se vracím k Asfaltu, sklopím oči, otočím stránku a čtu: „Cítí se zvláštně: hluboko dole se cosi odlomilo a nenávratně zmizelo v temnotě – jako kus odštípnutého zubu, který spolknete, jasně, nic velkého, jenom pár milimetrů, ale už vám ta část bude navždy chybět, a vy si nemůžete pomoci a jezdíte v té nezvyklé prázdnotě jazykem sem a tam.“

Tohle už není pouhá synchronicita. To je čirá provokace!

Sbírka povídek o zaklínači, mutantovi přizpůsobenému boji s magickými tvory, kterých sice stále ubývá, ale pořád jich je dost na to, aby se dobrý bojovník uživil:

„Navštěvoval jsem města a hrady, četl vyhlášky přibíjené na sloupy na rozcestích. Hledal jsem zprávu: 'Nutně potřebujeme zaklínače.'
A pak se obvykle našlo nějaké začarované místo: sklep, hřbitov nebo ruina, lesní úvoz nebo jeskyně v horách plná kostí a smrdící mršinou.
A tam bylo něco, co žilo jen proto, aby zabíjelo. Z hladu, pro potěšení, povolané čísi chorobnou vůlí anebo z jiných příčin. Mantichora, wyvern, mlžák, žahnice, žirytva, přeraza, goblin, upír, ghúl, graveir, vlkodlak, gigaškorpión, striga, žroutka, ikimora, wipper. A pak tanec ve tmě a seknutí mečem. A pak strach a odpor v očích toho, kdo mi vyplácel odměnu.“

Pokračování příspěvku

(květen 2012, A4, pastelka)

Loňský duben začal sérii myšlenkových experimentů. V prvním jsem se zamýšlel nad tím, jak asi běžná městská domácnost obstojí při výpadku některé z obslužných sítí (dost obtížně). V druhém jsem rozebíral, co všechno je třeba zjistit a zajistit po něčí smrti, a že by vůbec nebylo od věci pro pozůstalé sepsat manuál.

Také jsem si pořídil další telefon s androidem, a po úvodním rozčilování se jsem uvažoval, k čemu mi takový vynález vlastně je. Pak jsem ho zašifroval a hned o tom napsal článek.

Pokračování příspěvku

Takhle kniha slibovala další útěk z města, tentokrát z přeplněných Benátek do Toskánska, do polorozbořeného domu. Autorka je známá šéfkuchařka, napsala několik románů a dvě knihy receptů a tak se znač...

Celý příspěvek

Skoro každý den poslouchám asi půl hodiny rádio Blaník v čase písniček na přání. Jen když hrají něco obzvlášť nesnesitelného, šenkýřku, cokoliv od viktorky nebo lásku dodanou kosmickým expresem, přela...

Celý příspěvek

Neduživý mladík Mort, jehož motorika zdá se funguje podle jiných zákonů než všech ostatních a který ještě nenašel nic, k čemu by se hodil, se dostává do věku vhodného pro nástup jako učedník. A tak se...

Celý příspěvek

Můj vztah k módě a stylu je mizivý, od oblečení požaduji především dvě věci, hodně kapes a hodně velkou trvanlivost, a tak mě i blogy kolem toho tématu nechávají chladným. Všechny - až na jeden. ...

Celý příspěvek

Další kniha vysvětlující všední věci, které jsou všude kolem nás. Postupně prochází tyto oblasti: Zábava a hry (baseballové míčky, plastoví dinosauři, plyšoví medvídci, ...) ...

Celý příspěvek

Google systematicky likviduje služby, které používám. Nejprve asi před půl rokem oznámil, že zruší iGoogle, homepage, na kterou jste si mohli naskládat komponenty a mít je při ruce hned po s...

Celý příspěvek

První pomoc by měl s jistotou ovládat každý. Jenže jak se této jistoty dobrat? Kurz ze základní školy se z hlavy vypaří rychle a pár instrukcí v zaměstnání stačit nemůže. Tahle publikace by mohla pomo...

Celý příspěvek

Poměrně často se mi stává, že se mi něčí článek líbí, ale nemám k němu co dodat - a zaplevelovat komentáře vyjádřeními typu pěkný článek, jen tak dál se mi nechce. Začal jsem si proto všímat nástrojů ...

Celý příspěvek

Nekoupit knihu po telefonu, pod názvem Hlášky z českého filmu, nekoupil bych ji. Název Liguére spolu s fotkou pitvořícího se krále komiků by mě spolehlivě odradily. A nejspíš by to ani nebyla žádná ve...

Celý příspěvek

Pořád si myslím, že báseň má být z rýmů a ne jen náhodně poskládaná slova, předstírající něco víc, předstírající poetično. Že právo je pro hledání pravdy a nastolení pořádku, ne pro hledání kl...

Celý příspěvek