(akt už jsem se k Tobě konečně dostal ... čas čas :-)) ...
***
Proč zrovna křestan? ---> jak říkáš: obojí.
1/ ... "metodicky" ... jsme středoevropané, a tudíž první nábořenství, se kterým se stazíme a které nám při tom "vyrazí dech" ke křesťanství, co naděláme ... etprve odtud pak můžeme a jsme schopni přemýšlet jiných náboženstvích ... nejdříve se setkáme s druhy "domestikovanými", a teprve potom můžeme "hledat" druhy "divoké" ... :-) :-)
***
2/ ... ale vážněji: souvisí to ani tak s "obsahem víry", jako s chrakterem náboženské víry ... a není to "záležitost" jenom náboženské víry, ale i věškeré filosofie a zhusta i toho, čemu říkáme "věda" ... prostě týká se to metafyziky v obecné formě ... /odtud vše ber jakožto mé mínění, jež Ti předkládám k posouzení :-)/
***
... prvně: co je to vlastně ona "víra"?
není totiž "víra" jako "víra", a především: to, čemu říkáme: "náboženská víra" (a můžeme směle říci: "víra metafyzická", je něčím zcela jiným, než je naše obyčejná, všední "víra". Náboženská víra je jenom podvodné, manipulativní zneužití naší víry běžné, bohužel, ale je tomu asi tak.
***
a/ ... naše běžná víra je vskutku obyčejná. Předtav si, že jsme lovci mamutů a sedíme někde pěkně za větrem u ohně a čekáme až se někteří z našich kolegů vrátí z venku, kde slídí po nějakém jídle. K večeru svšichni přišli a zase toho přinesli docela málo - ovšem až na jednoho: ten se chudák, říkáme-si, někde zatoulal. A taky, že jo. Příšel až druhý den večer, celý utahaný, samý šrám a oči měl navrch hlavy:
"Představte si, co jsem viděl. - Došel jsem až tam za tu strž, kam nikdy nechodíme, protože to tam vypadá divně. No představte si, za tou soutěskou je velká otevřená pláň a na té pláni se to jenom hemží: samej mamut, buvol a kdoví co ještě. No prostě samý jídlo - hlava na hlavě."
... hmmm ... a my všichni udiveně pokyvujeme. Proč? No protože mu věříme. Ovšem proč mu věříme? Co je zdrojem naší "víry"? Vždyť to, co nám říká, je tak podivuhodné a pro nás všechny velmi důležité, i když, zdá se, velmi nepravděpodobné. Takže proč?
No to je snadné: nevěříme mu pro to, co je obsahem zprávy, kterou nám přinesl ... pro to, "co" nám říká, nýbrž proto, že je to "on" -> věříme proto, "kdo" nám zprávu říká ...
Věříme členu svého společenství, který je do značné míry a kvality námi samotnými -> co viděl on, jakobychom viděli všichni, a nijak apriori nepředpokládáme, že by nám lhal, že by si vymýšlel. Tato "vira" je přirozeným komponentem naší sociality. Dělíme si totiž přirozeně mezi sebou nejenom "práci", nýbrž i obstarávání informací -> informaci, kterou obsttará jeden, pak nemusí obstarávat ostatní. Je to velmi užitečné a efektivní, protože obstarávání informací může zabrat stejně, ne-li více, času jako "práce" sama. To že takto přirozeně věříme tomu, s kým jsme sociálně identičtí, vylučuje další možné "verifikace" a "diskuse", které jsou vskutku jen ztrátou času, jenž je "invastovaltelný" jinam. Veříme lidem, se kterými jsme identičntí, protože jim DŮVĚŘUJEME. Důvěra je hlavním zdrojem VÍRY.
Ovšem: odtud také víme a říkáme (hodně dětem): "Nevěř cizím lidem!" ... cizím lidem se nedá důvvěřovat, protože s námi nejsou identičtí, jsou "jiní", a protože jim nedůvěřujeme, tak jim ani nevěříme ... :-)
Jistě: mohou se tady, mezi námi u ohně, vyskytnout takoví šťouralové, kteří řeknou: "A já Ti nevěřím, ty si vymýšlíš, protože jsi se ztratil a nemohl najít cestu zpátky, a teďka nás krmíš pohádkama, abys to nějakým způsobem zakryl!"
... to je drsná námitka. V pravěké tlupě by asi došlo na konflikt, protože to je "vyjádření nedůvěry", a to je v jejím kontextu vážná věc -> takové společenství totiž na vzájemné důvěře velmi závisí. A je to také ostentativní urážka -> obvinění ze lži, což je v kontextu významnosti důvěry pro společenství opět velmi vážné. Naštěstí jsme ještě přirození lidé a máme na řešení taových konfliktů účinné mechanismy - souboj, rozhodnutí předáka a hlavně jednoduchou větu:
"Když mi nevěříš, tak se jdi podívat!!!" - hle hle ... tato věta je opravdu velmi důležitá.
Naše přirozená obyčejná víra se vždy týká "věcí", které si lze jednoduše a běžně "ověřit". Ten, kdo obviňuje ze lži, je vyzván, aby toto své trvzení jednoduše doložil tak, že ověří neplatnost toho tvrzení (zprávy), kterou ze lži obvinil. A je to.
b/ ... metafyzická, náboženská víra je "na tom" zcela jinak. I tady jde vždy o nějakou ZPRÁVU (o nějaké "Evangelium"), kterou nám někdo "přináší" - a my, pokud je ten, kdo ji přináší, s námi sociálně identický, mu věříme, protože mu důvěřujeme. Ovšem chyba lávky:
... náboženská (metafyziká) víra se týká vždy "něčeho", co se "jen tak" ověřit nedá!
Věrozvěsti náboženské víry přínášejí zprávy, které mohou příněst jen a jen oni - jsou naprosto exkluzivními přinašeči té či oné zprávy a ten, kdo nevěří se nemůže jednoduše dojít podívat na místo, odkud byla zpráva přinesena, a na to, o čem tato zpráva je. Přináší-li mi někdo zprávu od Boha Otce, jenž dlí na Nebesích, a já mu nevěřím, tak si velmi těžko mohu dojít na ta Nebesa a Boha Otce se sám optat. A náboženští věrozvěsti to vědí a počítají s tím. Pro šťourali mají připavenou odpověď:
... musíš nejdříve uvěřit mé zprávě, a teprve potom se můžeš zajít pozeptat sám ... Bůh Otec k sobě nikoho, kdo nevěří jeho zprávám, nepouští, takže je zhola nemožné si to, co ti říkám, ověřit. Máš smůlu: buď mi uvěříš, anebo nic. A je to -> ... šťoural je vyřazen - a ti, kdo jsou tak "naivní", to jest Ti, kteří jsou hluboce zakořeněni do naší přirozené důvěry uvnitř našeho konkrétního lidského společenství, tak Ti prostě uvěří. A podvodný trik, využívající a zneužívající našich přirozených "reflexů", je na světě.
A co ten štoural? Ten je zralý na to stát se novým věrozvěstem. To, že jen tak neskočil na špek značí, že má až přílišný dostatek inteligence na to, aby byl oblbnut, a tudíž je vhodným kandidátem na to, aby blbnul druhé. Jenom je ho třeba k tomu přemluvit, přesvědčit, že takto blbnout druhé je třeba z nějakého důvodu užitečné a potřebné - bude to vítaná pomoc.
***
... vím je to celé vzato jaksi "zlehka", ale "sedí" to. Všechny náboženské, metafyzické víry předpokládájí a trvají na tom, že uvěříš tezi zprávy dříve, než pochopíš a přijměš její obsah, její propozici. Totiž: v této propozici samotné je tento požadavek již předem obsažen. Je to velmi jednoduché rozlišovací znamení metafyzicko náboženského podvodu:
... pokud bez přijetí nějaké propozice, bez uznání její platnosti není možné tuto propozici pochopit, porozumět jí a ověřit jí, a tedy pokud je předchůdné přijetí této propozice NUTNOU PODMÍNKOU jejímu porozumění, pak jde jednoznačně o podvod a trik, který se snaží zneužít naší přirozené důvěřivovosti. To se týká nejenom křestanství, nýbrž beze zbytku všech náboženství. Ale nejenom jich: je to vnitřní součástí i filosofie, kupříkladu jak platonismu (mýtus o jeskyni), tak třeba i karteziánství (generální metodická skepse), fenomenologie (transcendentální epoché). Všude je zapotřebí nějakého generálního entreé, které Tě do víry uvede - entreé, prostřednictvím kterého překročíš Rubikon na druhý břeh. To je ten okamžik "uvěření", v nemž přijímáš něco, co si nemůžeš zcela běžným přirozeným způsobem ověřit a k jehož "ověření" existuje pouze způsob "ne-přirozený" či "nad-přirozený", který ovšem má Tvé uvěření za podmínku. Proto je také tento "přerod" ritualisticky ošetřen, aby byl emocionálně co nejsilnější. "Za" tímto přerodem pak obvykle následuje "dlouhá cesta" nad-přirozeného "ověření" toho, v co jsi tak pateticky předchůdně uvěřil, a každé náboženství má vždy připravenu velmi pracnou a dlohou proceduru, jak tohoto "ověření" můžeš dojít, přičemž Ti zpravidla k tomuto snažení podává další "zprávy" o těch, kteří již takového "ověření" dosáhli. Ovšem toto ověření je zpravidla v nedohlednu: "Musíš věřit!", říkají Ti: "Když budeš věřit, dojdeš pochopení, dojdeš "ověření" své víry!" ... a ono stále nic. A tak se snažíš a snažíš .... a snažíš ... a snažíš .... a opakuješ sám totéž dalším a movým "adeptům".
Úžasná, dokonalá, dynamická, samoobsluhující se manipulace s lidmi. Velmi ekonomická, nízkonákladová a automatická - zmanipulovaní jsou sami zdrojem manipulace dalších a dalších, a to v celkovém rozsahu jejich životů - skvělá technologie.
***
... ergo: pokud jsi neuvěřil, nemůžeš nijak rozumět ... jsi nevěřící, máš smůlu ... máš zavřené dveře ... nedostalo se Ti "milosti víry" ... neprošel jsi aktem "uvěření", který by Tě proměnil ...
(určitě jsem na spoustu věcí zapomněl a je tam určitě spousta "překlepů", ale to se nedá nic dělat :-)
~