aneb Zamyšlení nad argumentací v knihách
Jak můžou poměrně rozumní lidé v některých směrech totálně ztratit kontrolu? Typická ukázka je Alternativní medicína Š. Ruckiho, ale stejný problém najdeme v téměř každé knize křesťanského autora lékaře, psychologa, filozofa. Vždycky je to totéž - racionálně posuzuje, uvažuje logicky, vyvozuje závěry, a pak najednou udělá argumentační salto "protože bible" a basta.
Ale proč? To je tolik změní fakt, že uvěřili? Co se stane s logikou, zablokuje se? Možná proto tolik křesťanů cítí vnitřní napětí, nevyrovnání se s dogmaty, o boji s přirozeností a pocitech viny nemluvě...
Teď mě napadá lepší vysvětlení: nezmění je proces uvěření, uvěří jen ti, kteří jsou toho schopni. Kteří dokáží obejít logiku a uvažování - jen ti se stanou křesťany. Pak se ale dogmatismu nemůžeme divit.
