Leo Babauta: Zen Habits

Leo Babauta před lety získal mimořádnou popularitu a obecenstvo díky svému blogu Zen Habits. V něm zveřejňoval články s radami pro osobní rozvoj a zároveň dokumentoval svoji cestu ze dna směrem vzhůru. Jeho život totiž sklouzl do potíží, které se navzájem posilovaly – měl nadváhu, dluhy, byl kuřák, žil v nepořádku, prokrastinoval. Kvůli tomu přicházel o čas na rodinu, péči o zdraví i psaní (opustil zaměstnání a chtěl fungovat jako novinář na volné noze). Všechny dřívější pokusy o změnu selhávaly a jen posilovaly jeho pochybnosti, pocity méněcennosti a zoufalství.

Teprve postupné pochopení mechanismu návyků a jejich proměny vedlo k obratu – a pořádnému.

Nezapomínejte na jednu pravdu týkající se mysli v okamžiku, kdy má přijít změna: je to malé dítě a stejně tak se chová. Představte si, že váš mozek je dítě, které vyžaduje potěšení a chce dostat, po čem touží, a skutečně se chce vyhnout nepohodlí. (… )

Naučil jsem se, jak tento syndrom Dětské mysli překonat: vypěstoval jsem si své běžecké návyky jako absurdně jednoduché. Řekl jsem si, že stačí jen vyrazit ven a pár minut běhat. Proti tomu nemohla moje Dětská mysl nic namítat, protože to bylo tak snadné! A poznal jsem, že když zařídíte, aby vaše změna návyku byla snadná, Dětská mysl proti ní na počátku nic nepodniká.

Z toho jsem se poučil, že v případě změny návyků musím vždy nasazovat nízkou nástupní laťku. Meditovat jsem začal pouhé dvě minuty denně. Jíst zdravěji jsem začal na základě jedné malé změny (zelenina k večeři). Nepořádek kolem sebe jsem začal uklízet na jedné malé ploše, zabralo to pouhých pár minut. Zaplatil jsem jeden malý dluh. Nejlepším způsobem, jak začít, je ten nejmenší krok, jaký dokážete udělat.

Nejprve se mu podařilo zbavit se kouření, pak začal běhat (až k maratonu), upravil jídelníček, zhubl skoro 30 kg, splatil dluhy. Podstatná ovšem byla také znovu získaná sebedůvěra a jistota, že může udělat i malý krok a vytrvat. A celá tahle cesta je zároveň kostra knihy Zen Habits.

Zaujal mě popis toho, jak se setkal s agilními metodikami vývoje a jejich principy začlenil do své praxe. Začal používat „návykové sprinty“ a také „minimální realizovatelný návyk“. Agilní řízení je zkrátka univerzální (ostatně už jsem tady popisoval EduScrum, tedy SCRUM ve školství).

V kapitole 7 jsme hovořili o tom, že chceme-li začít, musíme udělat první malý krok. Jenže co když ho uděláte, a přesto nastanou dny, kdy čelíte odporu? Vytvořte si menší verzi návyku – Minimální realizovatelný návyk – který můžete praktikovat dokonce i tehdy, máte-li pocit, že by se vám do návyku nechtělo. Většinu dnů provádějte „Malý krok“, který jsme vymysleli v kapitole 7. Ale pokud se na něj necítíte, jednoduše si řekněte, že stačí provést jen Minimální realizovatelný návyk (zavázat si boty).

Celý systém je logický a nepochybně funkční. Když se ohlédnu za svými návyky, které jsem si za poslední rok či dva osvojil, většina principů tam byla – minimální krok, důvod změny, radost z činnosti. Jenom veřejný závazek je něco, s čím nejsem kompatibilní.

Kniha má ale i slabší stránku, Babauta se k několika základním principům vrací opakovaně. Při nácviku (kniha je koncipovaná jako návod, i s jednotlivými cvičeními) to asi pomáhá, při souvislém čtení to bylo trochu rozvláčné.

Každopádně pokud chcete změnit svůj život, něco nového začít dělat nebo se nějaký zlozvyk odnaučit, Zen Habits vám dají velmi praktický návod.

(Ilustrační obrázek není z knihy; vznikl pomocí ChatGPT/ImageGen.)

Odkazy:

• Zen Habits v Databázi knih
• Zen Habits v ČBDB

BABAUTA, Leo. Zen Habits. Praha: Blue Vision, 2015. ISBN 978-80-87672-47-1.