Jiří Mazurek: Skryté dimenze

„Proto jste sem přišla? Varovat mě?“ Odložil rukavice na stolek, otřel si tvář a ruce do ručníku a sáhl po tričku nedbale přehozeném přes opěradlo židle. Nasoukal se do něho s mírnými obtížemi.

Snažila se příliš nezírat na jeho hruď pod obrázkem Harleye na pozadí americké vlajky.

Přikývla a přitom si nechala vlasy padnout do tváře, aby jí nebylo vidět do očí.

„Chtěla jsem…“

Zvenčí vyšlehlo prudké světlo a tlaková vlna s ní smýkla dopředu a srazila ji na kolena.
Šokovaně se ohlédla. Nad nabíjecí stanicí, kde zaparkovala svůj vůz, se zvedal rudozlatý hřib ohně.
„Stanice explodovala,“ zamumlala s otevřenou pusou.

Tím startuje opravdu velká jízda. Thriller se záhy přemístí do vesmíru (jsme v roce 2043!), a nevynechává ani další sci-fi témata. Ale hlavně má spoustu energie a s jistotou posouvá zápletku kupředu.

Jak už jsem zmínil, kniha je volné pokračování Polární záře, a proto je lepší číst ji až po ní. Ne že by nefungovala samostatně, ale díky návaznosti máte vztah k hlavním postavám.

Jednotlivá prostředí se střídají – Země, Mars, orbitální výtah, kosmické lodě i cizí svět – a nejsou jenom různými kulisami, pokaždé je v nich jiná atmosféra, od klaustrofobie přes boj o přežití (pravda, ten je vlastně všude) až po objevování neznámého. Dějových linií i postav je ale méně než v první knize a je to ku prospěchu věci. Jako čtenář jsem se v nich mnohem lépe orientoval.

Ve srovnání s první knihou je tu ještě další změna. Uvnitř textu je méně vysvětlujících faktografických pasáží, namísto toho jsou na konec knihy zařazeny Dodatky s obrázky, náčrtky a vysvětlením zmiňovaných pojmů nebo nebo technologií, třeba grafenu, technologické singularity nebo terraformace. I to jsem ocenil, text lépe plyne a závěrečná faktografie prohloubila realističnost.

Knihou se prolíná také romanticko-erotická zápletka; vztah mezi agentkou Millerovou a kapitánem Gomelským se vyvíjí, zároveň se dokáží krásně špičkovat:

„Tsss! Zvyšuju rychlost. Nenechám se dohnat neandrtálcem.“
Vrrrrrz.
„Neandrtálcem?“
„Narodil jste se v minulém tisíciletí!“
„Pravda. Ale víte, že neandrtálci měli větší mozkovou kapacitu než moderní člověk?“
„Jelikož vymřeli, řekla bych, že asi více než mozek používali k myšlení orgán asi o metr níž.“
„Ten měli určitě taky nadprůměrný.“
„Jak to můžete vědět?“
„Soudím podle sebe.“
„Haha. Soubor obsahující jediný údaj je statisticky nepoužitelný!“

A to není jediné místo, kde se kapitánův smysl pro humor projeví. Mezi akčními scénami je to vítané uvolnění.

Svět budoucnosti je zajímavý; zahrnuje různé základny a města na jiných planetách, technologické oligarchy, umělé inteligence, ale také únosy lidí, vesmírné piráty nebo těžební kolonie. Trochu jako Total Recall, ale rozprostřený po celé Sluneční soustavě.

PODZEMNÍ ORGANIZACE KON(S)PIRÁTI OVLÁDLA BURZU V SOULU. JEJÍ MAJETEK SE NYNÍ ODHADUJE NA SEDM TRILIÓNŮ DOLARŮ.

A pořád je tu nejistota, kdo je kdo, a komu (nebo čemu) se vůbec dá věřit. Můžete si být jistí, že některé zvraty vás překvapí. Druhá část trilogie je zkrátka velmi podařená poctivá akční sci-fi s velkým rozmachem.