Ještě předtím, než v Čechách ve svých klenbách domyslil Benedikt Rejt vý­tvarné důsledky, k nimž vedlo zaktivování vnitřního prostoru, zaútočilo na žebro­vou klenbu také sousední Sasko. Přišlo s věcí stejně tak překvapivou, jako myšlen­kově originální, jejíž význam v životě gotického slohu byl tragicky rozhodný: byla to klenba sklípková. Jejím původcem byl Arnold Vestfálský (r. 1481), tvůrce no­vého saského slohového směru, od r. 1471 architekt míšeňských vévodů Arnošta a Albrechta a stavitel jejich společného hradu v Míšni. Byl to tento zámek, tedy stavba světská, jež v Sasku rozhodla o zrození nového klenebního tvaru. Zatímco mistři čeští, bavorští a švábští zápasili s tvarem klenebního žebra a sítě, útočíce na jejich plastickou formu a smiřujíce je s požadavky opticky chápaného prostoru stavby, rozhodl se mistr Arnold zasáhnout je přímo v jeho nejreálnější existenci: prostě je z klenby vyloučil. A tak se žebro ztratilo z klenební konstrukce – jed­notlivá políčka kleneb, nejčastěji prosté čtyřcípé hvězdy, vzdouvající se v hluboké a ostře modelované čtyřboké sklípky, protínají se v jasných, ale tektonicky nezpevněných hranách a celá klenba se proměňuje v lehounkou a bohatě zprolámanou plochu, beztížnou, bez vnitřní výztužné kostry, vznášející se nad prostorem jako list pomačkaného papíru. Co se však ztratilo z její plastické hmotnosti, přibylo jí ve směru k optickému působení: z hmotné konstrukce se klenba proměnila v útvar působivý vizuálně, neboť drobné sklípky jako fasety broušeného krystalu září svou bělí, modelujíce vzájemnými odrazy dopadající světlo. Různě se k sobě natáčejíce a naklopujíce vytvořily nakonec tak bohatě pročleněnou soustavu světlých plošek, od nejsvětlejších až po ty nejtmavší, že je to pouze světlo, činitel nejnehmotnější, z něhož jsou utkány, jež jim dává všechen smysl i výtvarný základ. (Str. 127)

A formální složitosti s vyprázdněním až úpadkem u kleneb síťových:

Teprve úsilí některých pozdně gotických mistrů švábského původu, směřující za jednoduchou geometrickou a rozumově snadno pochopitelnou a definovatelnou formou, zbavilo gotickou klenbu středověké iracionality a schematizovalo ji v jednodušší tvary prostých válců, lunet a neckových ploch. Zebra neležela pak na lomech a pronicích, ale splývala vjedinou průběžnou tunelovou plochu; jednotlivá políčka žebrového obrazce se už proti sobě nenaklánějí ani neklopí, nežijí vlastním životem, ale leží v klenební ploše tupě a mrtvě, jako mrtvě a tupě leží v ní síť žeber, na daný klenební tvar namontovaná. Protože v klenební ploše nebylo už proniků, jimiž kdysi křížová klenba vznikla a jež klenebním žebrům dávaly smysl, není třeba, aby vůbec měla žebra – trvala jen z manýristické setrvačnosti. Proto také i u nás všude tam, kde se setkáváme s vlivem těchto pozdních švábských kleneb, tedy zejména v jižních Čechách, se žebrová síť podvléká pod zcela racionalizované, geometricky jednoduché konstrukce prostých valených kleneb, opatřených při ob­vodních zdech sledem lunet. Klenební umění už nevyžaduje žádnou dovednost, práce jde rychle od ruky, zedník se nepotřebuje příliš ohlížet na důvtip kameníka; výsledkem jsou však tvary monotonní, bez vnitřního života, i opticky jakoby vyhaslé. Jejich zdánlivá dynamika vychází jenom z ornamentu plošné kresby. Oddělí-li se u takové klenby náhodou žebra, jako např. v hradní kapli na Švihově, kde spadl celý obrazec, v Mostě nebo ve hřbitovním kostele ve Velharticích, zůstane holá, spojitě vyklenutá a naprosto mrtvá plocha. Tímto způsobem byly pojaty a sestrojeny všechny ty obdivované, kresebně složité sítě jihočeské: v Chvalšinách (v presbyteriu r. 1494 i v lodi kolem r. 1510), v presbyteriu v Rožmberku, v lodi v Zátoni a v celém kostele v Hořicích i v Dolním Dvořišti; švábská monotonní síť, namontovaná na prostou valenou klenbu, vrcholí co do složitosti potom u Sv. Jana v Českých Budějovicích, r. 1516 u Sv. Anny v Horšovském Týně a r. 1530 v presbyteriu kostela ve Frymburku. (Str. 122)

Podrobné popisy jsou doplněné náčrtky:

Knihu uzavírá přes 60 stran grafických příloh s fotkami:

Ne že by to snad bylo lehké čtení, je to opravdu studijní encyklopedie – a velmi erudovaná. Až ji budu číst podruhé, zapamatuji si víc.

Odkazy: