Rání je nebezpečně potrhlá spiritistka vedoucí světové tažení, velkou Křížovou Výpravu za záchranou lidstva pod vedením ducha Mistra Kúta Húmiho, a její syn, kterému se na rozdíl od všech normálních pálanských dětí, dostalo vychování a vzdělání ve Švýcarsku, je zamindrákovaný a stejně nebezpečný budoucí vládce. Čeká jen až bude plnoletý, vše zreformuje a konečně vpustí na ostrov spotřební výhody. A nesmím zapomenout na plukovníka Dípu, který diktátorsky ovládl sousední Rendang a ve svých projevech se netají touhou Pálu pohltit a sjednotit do Velkého Rendangu.

Doktor zavrtěl hlavou. „Pála není dobře zapsaná nikde. Nechceme komunisty, ale nechceme ani kapitalisty. A především nechceme industrializaci ve velkém, kterou by nám oba systémy tak rády vnutily — byť samozřejmě každý z jiných pohnutek. Západ by to chtěl kvůli naší levné pracovní síle a úměrně tomu vysokým investorským ziskům. A Východ by si to přál, protože industrializace vytváří proletariát, otevírá nové pole působnosti pro komunistickou propagandu a z dlouhodobého hlediska je dost dobře možné, že by tu vznikla další ,lidová demokracie' My říkáme ne oběma stranám, takže nejsme populární nikde.

A i bez ohledu na ideologii je dost dobře možné, že mocnosti by daly přednost Pále ovládané sice Rendangem, ale s ropnými poli, před nezávislou Pálou bez ropy. Jestli nás Dípa napadne, mocnosti prohlásí, že je to nanejvýše politováníhodná situace, ale nepohnou ani malíčkem. A když nás Dípa obsadí a povolá k nám všechny ty slavné naftaře, budou jenom rádi.“ (Str. 120)

Do takto rozložených sil Will se svou plachetnicí dorazí k ostrovu, ztroskotá a jen tak tak přežije. Pálanští ho najdou, léčí a posléze mu dovolí na omezenou dobu ostrov obývat a prozkoumávat. A my se tak dozvídáme, co všechno na ostrově Starý Rádža se svým přítelem, anglickým lékařem Andrewem MacPhailem, před několika generacemi navrhli.

V potaz bereme také to, že je to pro nás příhodné a ekonomicky únosné. Nemáme totiž dost peněz na nějaké zásadnější výzkumy v oblasti fyziky či chemie, a ani je nijak zvlášť nepotřebujeme — nemáme těžký průmysl, který by se musel stále modernizovat, nemáme zbraně, které by musely být stále účinnější, a nemáme ani tu nejmenší touhu přistát na odvrácené straně Měsíce. Máme pouze skromné přání žít jako co nejplnější lidské bytosti v harmonii s ostatními životy na tomto ostrově, v této zeměpisné šířce, na této planetě. Když se nám to hodí a když si to můžeme dovolit, můžeme ke svým účelům použít výsledky vašich fyzikálních a chemických bádání. Především se však zaměřujeme na výzkum, jenž nám slibuje ty nejhodnotnější výsledky — na výzkum věd o životě a mysli. (Str. 230)

Will zjišťuje, že celý zdejší život je protkaný mahájánovým buddhismem, spojeným s moderní vědou v dokonalé syntéze. Papoušci, mynahové, pokřikují slova „Karuná“ (soucit) nebo „tady a teď“, aby každému připomínali, že žijeme právě teď a tady, ne v tom co už se stalo a trápí nás ve vzpomínkách, ani v tom co se možná stane a čeho se bojíme. Každý člověk tu zná svou cenu, ví že je jedinečný. Tady umějí rozpoznat potenciálně společnosti nebezpečné jedince a poskytnout jim dostatek impulsů a možností pro jinou než destruktivní cestu.

A mezitím dostávají naše děti systematické a pečlivě načasované školení o vnímání a správném užívání jazyka. Učíme je, aby bedlivě vnímaly vše, co vidí a slyší, a zároveň po nich chceme, aby si všímaly, jak jejich city a touhy ovlivňují jejich prožitek vnějšího světa. Jak jejich jazykové zvyklosti mají vliv nejen na jejich pocity a touhy, ale také na jejich počitky. To, co zaznamenávají mé oči a uši, je jedna věc, a to, že slova, která používám, nálada, jakou mám, a úmysly, které sleduji, mi dovolují vnímat, chápat a jednat, je druhá věc. Takže vidíte, že to vše je spojeno v jeden vzdělávací proces. My dáváme dětem něco, co je zároveň školením ve vnímání a představivosti, školením v aplikované fyziologii a psychologii, školením v praktické etice a náboženství, školením ve správném používání jazyka i školením v sebepoznání. Jedním slovem tedy školením celé mysli a těla ve všech jejich aspektech. (Str. 227)

Ve škole se učí „stavět mosty“, chápat souvislosti, věci jako celek. Dokáží sjednotit analytický pohled na svět s vědomím, že zážitek je nepřenosný, slova jsou jen slova a k pravdě mohou mít dost daleko… Děti se odmala učí svůj vztek vydupat pomocí „Rákšasova tance“, vyjádřit emoce pohyby těla a meditovat. A konečně na prahu dospělosti dostanou možnost plnou skutečnost pocítit.

„Až na to, že nejde o pouhou náboženskou ceremonii. Díky mókše zahrnuje náš obřad i přímý prožitek toho skutečného.“

„Toho skutečného?“ Will zavrtěl hlavou. „Existuje vůbec něco takového? Kéž bych tomu mohl věřit!“

„Nikdo po vás nechce, abyste tomu věřil,“ odvětil doktor Robert. „To skutečné není žádná poučka, je to stav bytí. Neučíme naše děti žádná kréda, ani nechceme, aby se nechaly vzrušovat emociálně nabitými symboly. Když nadejde doba, kdy by se měly dozvědět ty nejhlubší náboženské pravdy, dáme jim za úkol slézt strmou skalní stěnu a pak jim poskytneme čtyři sta miligramů prozření. Dvě bezprostřední zkušenosti s realitou, z nichž každý dostatečně inteligentní chlapec či dívka může získat správnou představu o tom, co je co.“ (Str. 175)

Will je cynický, pošklebuje se, je plný jedovatých poznámek překypujících literaturou, traumaty a falešnou sebejistotou, přitom ale ve skrytu duše závidí. Čím dál víc.

Ale nejvíce se zlobil na sebe, že se tak nemravně dokázal zaplést s touto temnou dvojicí, která osnovala bůhví jaké intriky proti veškeré lidské slušnosti, v niž — bez ohledu na to, že se prohlašoval za člověka, který ano nepovažuje za odpověď — vždy tajně věřil a po které (a jak vroucně!) toužil. (Str. 272)

Nakonec pochopí, jak cenná tahle malá utopie je a že celý svět by se od Pály měl učit, ale…