Zpátky k J. S. Morgane; studie začíná první kapitolou Introduction. Představí metodologický přístup, definuje základní pojmy jako náboženství, spiritualita, pohanství a zmíní současné alternativní duchovní směry jako New Age, novopohanství, Wiccu apod.

Druhá kapitola už vstupuje do fikčního světa Avalonu, do jeho prapůvodu, Atlantis. Popisuje zápletku i faktografii knihy Fall of Atlantis – jaké chrámy a jaká mysteria tam panovala, jaké postavy a činy. Věnuje se také skutečným zdrojům příběhu, tedy mýtu Atlantidy, vlivu Dion Fortune a Mozartovy Kouzelné flétny (Marion Zimmer Bradley byla velká obdivovatelka a znalkyně opery). Tady mě překvapilo, že Atlantida je nedílná součást keltské mytologie:

The Atlantis myth is an essential part of the Celtic heritage. Several HibernoCeltic ballads refer to the sunken lands: „The City of Gold“, „The Enchanted Island“, „The Island of Atlantis“. They describe a blessed, rich land sunken in punishment for some crime its people committed. While the myth probably originated somewhere near the Black Sea, it is assumed to have been introduced to Irish lore by the Celts, who — in their slow progress of migration from Asia Minor to the British Isles — might have preserved the legend and incorporated it in the Hiberno-Celtic folklore tradition. (Str. 65)

Třetí kapitola Neolithic Britain: The New Land zpracovává obsah knihy Ancestors of Avalon. Postavy, které přežily pád Atlantidy, uprchly do mořských království a pokusily se znovu vybudovat svou říši, ovšem opět selhaly. Objevují se tu původní kmeny se svým náboženstvím, Stonehenge i posvátný Tor, a také poprvé Avalon. Jeho víra vzniká vzájemným ovlivněním se „zářícími“, s Atlanťany.

Následují The Celts. Další vývoj o řadu let později popisuje spojení náboženství Bohyně s keltským druidismem, boj s římskou invazí, povstání vedené Boudiccou (v knize Ravens of Avalon), zakázaný vztah mezi kněžkou a římským legionářem a odchod na ostrov (Forests of Avalon). Opět se dozvíme o zdrojích, ze kterých Marion Zimmer Bradley čerpala – kromě Caesara a Tacita to byla také opera Norma.

V páté kapitole se dostáváme na ostrov – The Community at Avalon. Jedná se o zpracování knih Lady of Avalon (souhrn kratších příběhů o různých velekněžkách) a Priestess of Avalon. Zapojení Josefa Arimatejského (přes něj se na Avalon dostal Grál), význam Pendragona, syna sta králů, trénink kněžky, od spolupráce k napětí mezi pohany a křesťany, titul a role Merlina. Seslání mlh na Avalon:

When Father Joseph dies, a fanatical member of his brethren becomes the leader of the Christians and tries to destroy the stone circle on top of the Tor, and with it the Pagan community. Caillean, however, realises that politics will always interfere with her spiritual work unless she finds a place outside time and space. Together with the Fairy Queen the priestesses and the druids cast a spell on Avalon and remove it from the world, separating the Holy Isle from the rest of Britain by mists which henceforth can only be parted by initiates. (Str. 136)

Autorka hodně diskutuje královnu Faerie a její posun v jednotlivých knihách. Je to přívětivý duch přírody? Nebo strážce mezi světy?

Také jsem tu našel něco ke zmiňovaným národům a bytostem:

To sum up the above, there is the world of the Old People, hidden in the hills and forests, which becomes the world of folkloric tales to the Celtic people. The people of the Fairy Queen can be seen as a world twice removed from the Celtic one, the realm where the Little People tell their own tales and where legends originate. The — what one could call – 'pre-human' fairy people (the Queen explains this in Lady) withdrew from the world into the land of Faerie when the Neolithic people, that is, the Old People came to Britain. Some of them mingled with the Atlanteans, who brought with them their wisdom from the Drowned Lands. While this wisdom was preserved in the worship of the Goddess, the Old People were driven to the edge of the world by the Celts, who brought the Druidic religion to Britain. Goddess worship and Druidism feed off each other, but are finally both repressed and subdued by the spreading of Christianity, first brought to the Isles by the Romans. (Str. 150)

A konečně šestá kapitola The Mists of Avalon, první a nejdůležitější dílek skládanky. Nejdůležitější proto, že pronikl do kánonu literatury, zajímala se něj veřejnost i odborníci, že objevně zpracovává artušovský mýtus a že se jakýmsi způsobem dotýká spirituality.

But it is not only those familiar with Neo-Pagan principles who enjoy the book and experience it as something special. A work written in the genre of epic fantasy does not often find its way to the international bestselling lists, nor is it likely to be accepted into the literary academic canon. The secret of Zimmer Bradley's success with such a varied audience cannot only be explained by the new narrative female point of view, as the author believes, but rather by its ingenious evocation of a spirituality which seems to strike a cord with modern readers. (Str. 203)

Přitom koncept Bohyně je pro moderní západní myšlení dost obtížný, dva tisíce let je v zajetí jednoho Boha. Ale jak se ukazuje, i Bohyně je jen koncept a všichni bohové jsou jedním.

What Viviane and Morgaine find out during their lives in the service of the Goddess is that the Goddess is herself a symbol for that in the world, in nature, which never dies but always comes again. To use the language of physics, everyone and everything alive has a certain energy which consists of vibration. If trained appropriately one can use these vibrations, or energies, in various ways. The sum of all these vibrations seems to be what Morgaine understands as the Goddess. It is an all encompassing "vibration" both within and outside herself. What Viviane finds during her final trail of her initiation, Morgaine also understands when, at the end of the novel, she considers why she has never seen the Queen of Faerie again: 'I am the Queen now. There is no Goddess but this, and I am she… And yet beyond this, she is, as she is in Igraine and Viviane and Morgause and Nimue and the queen. And they live in me too [… ]' (Mists, 815). (Str. 206)

Kapitola zpracovává artušovskou literaturu i feminismus, shrnuje zápletku a vysvětluje avalonskou královskou linii. Vrací se ke svatému Grálu a korunovačním klenotům. Od nich zobecňuje k filozofickým konceptům mysterií, náboženství i politických ambicí Avalonu. A samozřejmě také projde informační zdroje – západní mysteria, stará náboženství i Starhawk.

Následují Osobní doplnění, Bibliografie a řada Příloh. Ty jsou hodně zajímavé, zahrnují jednak větší citace z klíčových okamžiků knih (zaklínání, modlitby, vysvětlení rituálnů), jednak fotografie a obrázky (Glastonbutry Tor, Holy Thorn, Stonehenge). A hlavně rodokmeny postav v každém období, nad těmi jsem strávil dost času (str. 232-233):

Studie je precizní a přinesla mi mnohem víc, než jsem očekával. Kompletní pozadí a celý vývoj zápletek, královských linií, cykličnost i mezi jednotlivými knihami; víru jako jeden proud, který se neustále proměňuje a obnovuje.

Odkazy: