U starého způsobu tvorby poznámek je ústřední otázkou „K jakému tématu si poznámku založit?“ zatímco u toho nového „V jakém kontextu na ni chci znovu narazit?“ (Str. 62)

Takto naplněná zettelkasten je pak studnicí předpracovaných nápadů i míst, která stojí za další dohledávání. Je to externí úložiště myšlenek, námětů a souvislostí.

Zettelkasten není jen soubor poznámek. Jejím hlavním přínosem není ani tak to, že s její pomocí snadno najdeme, co hledáme, ale že nás umí nasměrovat k relevantním informacím a vede nás k dalšímu poznání, protože se v ní myšlenky vzájemně propojují. Navíc její použitelnost roste přímo úměrně s její obsáhlostí, a to nikoli lineárně, ale exponenciálně. Vzhledem ke své vnitřní provázanosti nám poskytuje nejen izolovaná fakta, ale rovnou sekvence již zpracovaných myšlenek. Díky své komplexnosti nám předkládá související poznámky, které jsme ani nehledali. Právě tím se nejvíc odlišuje od jiných poznámkových technik. Postupem času je to ještě markantnější: čím více poznámek zettelkasten obsahuje, tím více souvislostí nabízí, což nám usnadňuje chytře vkládat další poznámky a zvyšuje pravděpodobnost, že její návrhy skutečně použijeme.

Touto vnitřní provázaností zettelkasten hodně připomíná lidský mozek. (Str. 80)

Napsat článek o novém objevu je pak hračka.

Jak už jsme si ukázali, napsat článek nevyžaduje o moc víc než zredigovat hrubou verzi, kterou snadno vytvoříte přetavením sekvence poznámek v souvislý text. Poznámky si děláte průběžně a v zettelkasten jsou vzájemně propojené a snadno dohledatelné. Nemusíte se tedy obávat, že byste nevěděli o čem psát. Stačí se podívat, kde už vám v zettelkasten vznikly shluky poznámek. Ty značí, že dané téma opakovaně upoutalo vaši pozornost, takže k němu již máte vhodné materiály. Relevantní poznámky si teď můžete rozložit na pracovní ploše, načrtnout osnovu a předběžně si určit pořadí oddílů, kapitol či odstavců. Díky tomu jasně uvidíte, které otázky je ještě třeba zodpovědět, kde vylepšit chatrné argumenty a co dalšího musíte doladit. (Str. 180)

Dlouho, předlouho jsem nemohl pochopit, v čem je kouzlo, když tam není nic, co bych předtím nevymyslel.

Pak jsem si uvědomil, že jde opravdu jen o to naučit se po prostudování přemýšlet, myšlenky zapisovat, řetězit a propojovat s již existujícími.

Když došlo na napsání první permanentní poznámky, položil jsem si však jinou otázku: Co z toho všeho plyne pro můj vlastní výzkum a témata, která rozebírám v zettelkasten? Jinými slovy: Proč mě to, co jsem si poznamenal, zaujalo? (Str. 135)

A pak jsem zase nechápal, proč na to byla zapotřebí celá kniha.

Ale bavila mě.

A vyprovokovala k řadě myšlenek a postřehů.

Které bych si asi měl zapsat.

A propojit s ostatními…

Tak moment!?

Zbytek článku tedy pojmu jako ony kartotéční zápisky myšlenek (ke knize i k metodě):

Strašně málo příkladů, několik set stránek jak je to skvělé a jak to plnit, ale co tam patří? Jaké myšlenky, jaké napady, jak spojovat? Většinu času jsem strávil přemítáním, k čemu to vlastně celé je.