Já se ke všem třem dílům dostal ve výprodejích před více než dvaceti lety a od počátku jsem jimi byl fascinovaný. Název Veselý racionalista je trefný, neustále se ukazuje důraz na rozum, myšlení a pohrdání iracionalitou. Nadprůměrná inteligence a z ní pramenící sebejistota ve vyjadřování je nepřehlédnutelná.

(… ) A tak hemžívalo se to a dosud leckdy hemží v kádrových materiálech nejrůznějšími aktivisty skutečnými a zdánlivými. – Již kvůli tomu množství aktivistů nemohl jsem být též aktivistou, abych upozornil na svoji mimořádnou individualitu, mohl jsem se stát toliko pasivistou. Ne že bych kolaborovat nedovedl, ó jak já bych nádherně kolaboroval, kdybych chtěl, že by všichni kolaboranti pukali závistí. Ale to by bylo drahé, moc drahé, o nějaké kolaboraci za pár stovek měsíčně nemůže být ani řeči. Připomeňme si při té příležitosti Nepraktova českého kata an dí „Našinec má též svůj charakter, za pár grošů bych to svinstvo nedělal.“ (… , Str. 209, Významný český pasivista /1987/)

Texty dále spojuje smysl pro černý humor a jistá asociálnost.

(… ) Vymyslel jsem proto plán únosu a při příštích návštěvních hodinách přinesli jsme sestře civilní oblečení. Tato oblékla si toto na záchodě, a když byl na chodbě vzduch čistý, opustili jsme oddělení a pak již bez problému areál léčebny.

Aby nebylo po mé sestře vyhlášeno celostátní pátrání (ačkoliv teď si říkám, proč by nemohlo být vyhlášeno, bylo by alespoň o srandu víc), zavolal jsem do léčebny, že jsme si vzali sestru domů. Ošetřující lékař zakvílel „Vždyť ji nezvládnete, je zcela nezvladatelná. Hned si pro ni jedeme.“ Marně opět jsem ho přesvědčoval, že je stejná jako kdykoliv před tím a že ji zvládat ani nehodláme, neboť se doma necháváme navzájem na pokoji, aniž se pokoušíme se navzájem zvládat. Tu viděl jsem příležitost k fantastické srandě a začal jsem organizovat obranu obydlí proti nájezdu personálu psychiatrické léčebny. Popletení a vylekaní rodiče bez odporu plnili mé rozkazy, protože já jediný z celé rodiny byl jsem na psychiatrii ohodnocen jako génius. K naší spolupráci při přípravě obraně zajisté přispělo to, že naše matka má velmi pěkně vyvinutý a skutečně košatý paranoidní syndrom, kdežto já jsem všestranným psychopatem polymorfním a jak vidíte mám i zábavnou hystrionskou komponentu. (… , Str. 36)

Některé jsou prosté legrácky, pohrávající se stylem a nápadem, jako třeba Molař:

Dvé metel zlých zužuje lidstvo již od pravěku: krysy totiž a molové.

Jakmile se člověk prvně ošatil kožešinou, hned vrhli se naň hladově žraví molové. Co žrali tito, poklid člověk býval nah? Snad ožírali ovce a jiný brav i skot zaživa a možno bylo zříti motoliti se po stepích hrůzou zešílevší do naha ožrané ovce. Na nahaté ovce vrhali se vzrušení berani a tak se zhoubná molí nákaza šířila po celé Zemi.

Než člověk pak nepřihlížel této zlé záplavě již tak nemohoucně jako prosté hovádko. Tak jako na potírání krys byli zavedeni krysaři, bojem s moli se profesionálně obírali molaři.

Takový molař, když zavítal do některého města, nabalil na sebe nejprve veškeré tam odložené šatstvo nejlépe pak vlněné. Potom všichni měšťané otevřeli dokořán veškerá okna a dveře svých příbytků a všechna dvířka almar, šatníků i prádelníků. Načež procházel molař ulicemi vykřikuje silným hlasem „Molové jsou volové, molové jsou volové!“ A již ze všech domácností řítí se na něj hejna uražených a rozzuřených molů. Zakusují se do jeho oděvu a sápou jej. (… , Str. 11, Molař)

Jiné svérázným způsobem zpracovávají (a přetvářejí) události z autorova života, třeba úmrtí blízkých osob, a ještě jiné jsou záznamem událostí (zejména texty o politických aktivitách, přetisky apelů, soudních podání apod.).

Většina jsou ovšem rozpracované více či méně bizarní nápady – a právě ty jsou nejzábavnější.

(… ) My osoby plnoštíhlé umíráme totiž zpravidla s břichem po okraj naplněným lahodnou potravou netušíce, že jsme bohužel ji tam neuložili již pro sebe, nýbrž pro hnilobné bakterie a případně, nedojde-li ke kremaci, i pro různé druhy mlsných a pažravých červů. Exitus odbývá se pro nás zpravidla tak, že se jako obvykle s náramnou chutí důkladně najíme a hledíme, aby nic nezbylo, by to nepřišlo nazmar, kdyby snad nás tu již zítra nebylo.

Po posledním jídle však náhle zemdlíme, postěžujeme si „To jsem se zase nějak přežral, je mně ale tentokrát ňák divně blbě.“ Pak krkneme, prdneme a pro pozůstalé zůstává hádankou, zda nás naše ušlechtilá nesmrtelná duše opustila tím prvním či tím druhým úkonem. Leč nemají pokdy obírati se nějakými čistě teoretickými otázkami, neb pro ně začíná závod s časem. Musí nás totiž včas nacpat do apartního pohřebního oblečku, včas zatlouct v rakvi a včas pohřbít. (… , Str. 379, Při pohřbívání nás plnoštíhlých nikdy opatrnosti nezbývá zvláště pak v létě.)

Čtení to jistě není pro každého, mě ale význačný český pisatel baví i po letech.

(..) To já nejsem spisovatelem, neb takovým neodolatelným nutkáním své čtenáře vzdělat, poučit, mravně pozdvihnout, zapůsobit na jejich nejušlechtilejší city, nabídnout jim jako životní vzory papírové hrdiny nejryzejších mravních profilů atd. vůbec netrpím. Já píšu z docela normálních rozumných důvodů totiž, abych ukázal, jak jsem chytrej a některý jiný lidi blbý, dělal si ze čtenářů srandu a nasíral je a největší mám vůbec radost, je-li čtenář na rozpacích, zda z něj dělám vola nebo jsem sám vůl nebo obojí. Proto, abych se odlišil od pochybných spisovatelů, nazývám sám sebe pisatelem a jsem nepochybně význačný český pisatel a to ještě ze skromnosti jsem většinou pisatel anonymní leč evropského formátu. Tak si to, prosím vás, zapamatujte, my pisatelé píšeme, co nás napadne, proto jsou naše díla tak podivná, kdežto spisovatelé spisují dohromady, kde co sehnali a proto jsou jejich díla tak dlouhá a rozvláčná. (… , Str. 232, Jsem význačný český pisatel)

Odkazy: