Wuwejův zápisník

Per Petterson: Muži v mé situaci

12.05.2021 19:07, Wu | knihy | komentáře -

obálka Muži v mé situaciArvida Jansena znám jen z minulé knihy, z Proklínám řeku času, ale jak v doslovu píše Jarka Vrbová, je to dlouholetý hrdina většiny Pettersonových knih a autorovo alter ego. V knihách zpracovává události svého vlastního života – a tak můžeme tušit, že zmíněná „situace“, tedy bloumání životem po rozvodu a ztrácení vztahu s dcerami, se nejspíš týkala i jeho samého (je podruhé ženatý).

Očekávaly větší odpor, tím jsem si byl jist, poslední silový úder z mé strany, který by mohl napravit to, co věděly, že dělám mylně, korigování kurzu, ke kterému jsme teď byli pevně připoutáni, něco, co by mohly podpořit, co by chtěly podpořit, kdybych jim to umožnil, ale nic nepřišlo. Ani toho dne, ani toho večera a další večer jsem to k dispozici neměl. Seděl jsem v křesle a točila se mi hlava, hledal jsem něco, čeho bych se chytil, co bych řekl, ale nenašel jsem nic než pocit, že jsem obětí invaze té modré toyoty a Turid na prahu, a to mě ze záhadného důvodu rozčililo. Najednou mě popadl vztek. Ne na sebe. Na všechno dohromady včetně dcer, bylo to moc složité, a kdybych nakonec na něco přece připadl, nebyl bych schopen to vyslovit, říct něco na vysvětlenou, nebo dokonce něco veselého, a tak jsem radši držel pusu zavřenou. A ony mě odepsaly. (Str. 127)

V ukázce můžete vidět chvíli potom, co se dozvěděl, že k němu dcery už nebudou chodit. Což je situace ohromně těžká. Ale také můžete vidět, v jakém duchu plyne jeho život a kniha. Na jednu stranu sympatické zkoumání sebe sama, na stranu druhou to nikam nevede, pořád o sobě hrozně málo ví. Jen něco cítí a neví co a hlavně proč.

Už jsem u nich s holkami byl, je to sotva pár měsíců, a dostal jsem strach, nedokázal jsem říct nic rozumného a pohledy, jež na mě vrhaly, mě drtily. Turid byla s námi, ale moc mi nepomohla, byla nezvykle mlčenlivá, nechala mě mluvit a já nechápal, proč tam jsem. Kdo nás tam pozval a proč. Byl jsem očividně vinen, to si mysleli všichni v místnosti, cítil jsem to, a měli asi pravdu, protože moje vina se v místnosti vznášela jako vzdouvající se závoj, ale čím jsem vinen, jsem nezjistil, hlava mi vřela, hořela, neslyšel jsem v tom šumotu krve, co si myslím, chtěl jsem jen odtamtud pryč. (Str. 221)

To je mi celkově protivné; atmosféra je jen bezbřehé utápění se v minulosti bez jakékoliv snahy něco změnit. Arvid je slaboch každým coulem, zoufalec. Pěkně to vynikne když se v rodném městě setká s Magnarem, který naopak přesně ví proč se vrátil, co je špatně, že chce pryč a co mu v tom brání.

Tak jaké to je, odstěhovat se sem zpátky, zeptal jsem se ho, našel jsi to, po čem se ti stýskalo? To se už nesmál, víš co, řekl, já úplně zapomněl, jak jsem tu trpěl, je to tak beznadějně hloupý, jak jsem to mohl zapomenout, přitom jsem se každý den bál do školy, a když to mám říct trochu nadneseně, tak teď jsem prošel nahoru dolů všechna místa svého dětství, a když si vybavím, co všechno se tady odehrálo, nenašel jsem skoro žádné, na kterém jsem prožil nějakou radost.

Chtěl se vyjádřit poeticky, ale byla to pravda, taky jsem si pamatoval, že ho nenechali na pokoji. Nebyl jsem jeden z nich, ale ani jsem se ho nikdy nezastal. Tys nebyl tak hroznej, řekl. Snad ne, řekl jsem. Stáli jsme tiše, on mlčel, já mlčel a pak jsem řekl, jak jsi na to mohl zapomenout, ale nebyla to vlastně otázka, a on na to, no právě, jak jsem na to mohl zapomenout, a nebyla to odpověď. Neuvěřitelný, jak jsem na to mohl zapomenout. Teď bych chtěl znovu pryč, to jediný si přeju, ale mám problém prodat byt. (Magnar, str. 165)

Přesto mi zvědavost nedala a knihu jsem dočetl, jako studii mně vzdáleného myšlenkového světa.

Ale pak jsem si vzpomněl na ženu v tramvaji. Mnohem radši bych chtěl ji. Vlastně jsem ale nevěděl, co chci. Každá jednotlivá věc byla důležitá, když se objevila, ale jakmile pominula a byla za mnou, už se rozpouštěla. Nedokázal jsem to zastavit. A hned se objevila další osoba, možná další žena, a nikam to nevedlo. (Str. 115)

V druhé části už jsem se ale ztrácel v kapitolách, nějak nenavazovaly (nebo jsem neudržel pozornost) a nedařilo se mi poznat v jaké jsem zrovna časové rovině.

Závěr možná dává trochu naděje, i když si ji čtenář musí najít, ale jako celek… Jak se mi minulé knihy líbily, tak touto jsem zklamaný. Je to tříšť.

Odkazy:

PETTERSON, Per. Muži v mé situaci. Praha: Euromedia Group, a. s. – Odeon, 2020. ISBN 978-80-207-1963-8.

12345
1620839220000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online