Fakta jsou až šokující. Že býložravci tráví za pomoci mikroorganismů a proto mají dlouhá střeva nebo více žaludků asi tušíme, ale že existují organismy, které vůbec nemají trávicí soustavu, jako hlubinný červ Riftie? Místo toho mají orgán plný mikroorganismů, které zpracovávají sirné sloučeniny a vytvářejí tak energii.

Nebo hmyz květolib – ten si na tykadlech pěstuje bakterie Streptomyces, aby pak jeho larvy v kokonech chránily před plísněmi svými antibiotickými produkty, a předává si je z generace na generaci.

Některé druhy blízce příbuzného hmyzu se nemůžou křížit, ale výzkumy ukázaly, že nikoliv kvůli nekompatibilitě genů, ale kvůli nekompatibilitě střevních společenstev!

Dokonce i lidé, zdá se, aktivně spolupracují na tvorbě mikrobiomu. Nasvědčují tomu oligosacharidy mateřského mléka, složité a nestravitelné cukry, kterých vědci identifikovali více než 200:

Proč by matka vynakládala tolik energie na výrobu těchto složitých chemických látek, když je její dítě nedokáže strávit, a tedy ani využít? Proč přirozený výběr takto nehospodárnou praktiku už nezarazil? Napovím vám. Tyto cukry projdou bez úhony žaludkem a tenkým střevem a přistanou v tlustém střevě, kde žije většina bakterií. Co když tedy mléko vůbec není potravou pro děti? Co když je potravou pro mikroby? (Str. 106)

V příkladech by se dalo pokračovat ještě dlouho, třeba zmínkou proč někteří živočichové dokáží jíst jedovaté rostliny nebo o směrech výzkumů do budoucna, ohromném prostoru pro léčbu, interakcích mezi léčivy a bakteriemi, boji proti komáry přenášeným epidemiím nebo o zvládání celosvětové obezity.

Mimochodem obezita – to, že bakteriální kultury štíhlých myší dokázaly po transplantaci do obézních změnit jejich váhu (a opačným směrem také), a že tedy mikroorganismy dokáží ovlivnovat i tohle, se už celkem zpopularizovalo, situace je ovšem složitější.

Když oproti tomu do obézních střev vstoupily štíhlé komunity, nalezly v nich hojné množství nesnědené vlákniny – a začaly vzkvétat. Jejich úspěšnost pominula, teprve až Ridauraová myším podala tučné krmivo chudé na vlákninu, které bylo navrženo tak, aby představovalo nejhorší extrém moderní stravy. Štíhlé komunity se bez vlákniny nedokázaly udržet a zabraňovat myším před tloustnutím. Dokázaly infiltrovat pouze střeva myší, které jedly zdravě. Staré dietologické rady tedy stále platí a přehnané titulky se můžou jít vycpat. (Str. 130)

Ani s laktobacily to není tak růžové, jak by se mohlo z výživových doporučení zdát, ale to už si přečtěte sami.

Ke stylu – kniha je psaná moderně, vypráví příběhy a jejich postavy, badatele na úvod zlidšťuje, zlehka nastíní jací jsou, jak vypadají nebo jak se chovají. Myslím, že to přispívá k čtivosti, ačkoliv bych se bez toho ve vědecké popularizaci klidně obešel.

Jak už je u (kvalitních) popularizací zvykem, zdroje a poznámkový aparát zabírají celou čtvrtinu knihy. Ke každému tvrzení si můžete přečíst podrobnosti a dostat se až ke zdrojové studii.

Mikrobi jsou důležití. Přehlíželi jsme je. Báli jsme se jich a nenáviděli jsme je. Nyní však nastal čas docenit jejich zásluhy. Kdybychom to neudělali, naše chápání vlastní biologie by bylo značně ochuzené. V této knize bych vám rád ukázal, jak vypadá zvířecí říše ve skutečnosti a jak úchvatná je, když se na ni díváte jako na svět partnerských vztahů, kterým opravdu je. Jde o verzi přírodní historie, která prohlubuje povědomější verzi sestavenou nejvědšími přírodovědci minulosti. (Str. 22)

Je to reportáž z probíhající vědecké revoluce, mikrobiom je in, a tak doporučuji neváhat a pustit se do čtení.

Odkazy: