Další kapitoly už jsou zaměřené konkrétněji na rod; Chotkovská expozice popisuje samostatný prohlídkový okruh jednotlivými salony a ložnicemi, Chotkovské zámky probírá všechna jejich sídla, Chotkovské zámecké parky ukazuje jak moc vlastníci investovali do stavby parků a pavilonů či zahrad.

Zámecký park na Kačině je starší než samotný zámek. Již roku 1789 v souvislosti s přípravou staveniště zámku byla provedena řada terénních úprav a položeny základy parku. Projekt parku vypracoval jeden z předních botaniků konce 18. století, ředitel vídeňské botanické zahrady Josef Mikuláš Jacquin (1727-1817). (Str. 19)

Kapitola Rod Chotků pak popisuje jednotlivé významné zástupce. Rod je velmi starý, první zmínky jsou už z roku 1181. Jeho zástupci se postupně vypracovali až do nejvyšších politických pater (nejvyšší kancléř v Čechách, státní správce v Tyrolsku, ministr financí všech korunních zemí, arcibiskup olomoucký, … ) a získali značný majetek.

Následují Chotkovské velkostatky a Hospodářská správa chotkovských panství; brožuru pak uzavírá zase obecněji zaměřená kapitola Vrchnostenská správa, kde se dozvíme stručný přehled daňové, soudní a právní agendy. To pro mě bylo zase velmi zajímavé, takový koncentrovaný přehled.

K podchycení poddanských povinností sloužily již od středověku urbáře, jež od 16. století začaly nahrazovat gruntovní knihy. V nich se zaznamenávaly převody nemovitostí, splácení dluhů, vyplácení výměnku i inventář movitých věcí. Knihy vedl hospodářský úředník na základě odborné zkoušky u apelačního soudu a po roce 1848 tuto agendu převzaly okresní soudy. (Str. 30)

Jak už jsem zmínil, čtení pro mě bylo plné překvapení a informací jak o šlechtě obecně, tak o Chotcích. To jméno jsem sice už zaslechl (Chotkovy sady, Žofie Chotková), ale že to byl rod tak významný mi unikalo. Takže až zámek navštívíte – rozhodně za to stojí –, nezapomeňte si koupit i brožuru.

Odkazy: